Jako malá jsem se těšila na dárky a na pohádky, teď se těším na to, jak se vyspím.

Hupsla jsem zřejmě někdy kolem pětatřiceti  nepozorovaně, ale zatraceně rychle, do jiné docela těsné kůže napuštěné nějakým svinstvem, které mi bere sílu. Já, velký odpůrce léků, já, která jsem raději skučela v křečích, než bych si naordinovala nějaký ten oblbovák, dnes pojídám koenzym Q 10  a žasnu, jak to nezabírá, ale nevysadím, protože co když se pohybuji už jen díky tomu. Ráno kvéčko, odpoledne selen a nic. Vím, co zabírá mnohem líp – takzvané zakázané ovoce, za to však se stoprocentním účinkem. Hle,  jak skvělý artikl pro obchod…..sady plné vzrostlých ramenatých stromů s vnadným ovocem, sady zalité sluncem, teploučko tupě leží na zváleném podrostu vedle nás mladých, mládnoucích, plných síly a nápadů, divokých snů a chuti je realizovat. Zoufalství a těsná kůže leží za plotem jako strašák, kterého vyvrátil silný vítr. Zaprášenou uválenou si ji oblékáme tak neradi a tak často, že si ji jednou zapomeneme svléknout a takhle ubozí odejdeme napořád strašně daleko od toho sadu, od toho plotu, od těch báječných stromů a kdo nám pak ukáže cestu ? musíme se domluvit, že kdyby k tomu snad opravdu došlo, pak se chytneme za ruce a toho ztraceného z nás tam dovlečeme třeba násilím. Já tedy rozhodně chci být dovlečena !!!!

Rok 2007 – zase se někdo pokusil mě vyděsit – sedmička prý nevěstí nic dobrého.Kašlu na to! Teda ráda bych, ale pro jistotu budu našlapovat obezřetně a raději středem, abych se nesesypala s krajnicí …….ale kecám, právě že naopak, mám hroznou chuť něco změnit a přestat našlapovat středem, ať už to dopadne jak chce, už nechci být ta vystrašená holka…Dospělý se přece se vším dokáže tak snadno vypořádat, dospělý je jako velká bílá zeď, od které se všechno odráží jako tenisový míček, lehounce a bezbolestně, že ? a tak čekám, kdy to přijde, kdy jako budu dospělá……..stoupnu si doprostřed zubatého světa, vypnu prsa a budu odrážet míčky…………..jenže pak přiletí jedna kalená a udělá malou dírku, zafouká větříček rozerve ji, upadne první cihlička, pak druhá a nakonec spadnu blbě na záda, tam jak to tolik bolí a zlomím se……..Ne, ne a ne, žádná sedmička mě přece nezlomí !!!!!!!!!!!

Namaluju směrovky, vytesám patníky, označím kvalitně cestu k cíli, abych nezmatkovala, až mi vyschne mozek. Napíšu si polopatistický návod, proč jako všude ty patníky a směrovky jsou a co mám dělat a udělat bez toho, že bych přemýšlela proč a že musím, protože kdybych si zpitomělá měla vybrat, tak určitě zahnu jinam a nebo sednu a usnu.

Poslední ukazatel bude zapíchnutý u cíle, nade mnou se vztyčí široká koruna mohutného stromu a ovoce spadané všude kolem, bude slaďoučké jako vzpomínky a sladší o to, že nebudou jen suchou nadějí. Šťáva mi poteče po bradě až ke kotníkům…….