nesmlouvavě překrajuje ticho

a vsakuje se do koberců

v bytě, kde zastavil se čas.

Závěsy proniká mdlá vůně suchých věnců

z květin co se zvolna mění v prach

a pár hmyzích utopenců spí v křišťálových karafách.

Ze sfumata rámečků se noří postavy

těch, co nikdo nezná jejich jména,

beze slov svůj příběh vypráví 

a jejich hra je dávno dokončená.

Bledí a minulí, z časů brilantíny,

kdo štěstí měl a kdo nenašel,

změnili se ve světla a stíny

a ten co je znal

                 už odešel...