HysterPoemia
Je to jenom můj domov, moje hnízdečko vajíček, moje mistryně kontrakcí.
Mých patnáct dní nočních můr, můj šálek čaje šestnáctý den, žádostivosti den dvacátýpátý.
Zavřená v koupelně sedím na okraji vany, ječím nech mě samotnou
než se říznu do pravého zápěstí
nebo začnu krvácet, je jedno, co nastane dřív.
Jsou tu jen moje vajíčka, mia hystera, má věčnost. Moje vyplavující se nesmrtelnost. Každý měsíc, ego vajíček
koulejí se ven, aby daly zelenou evoluci, a obdivovatelé vystřelují sperma jako svinstvo.
Je to jenom mým odporem, že orgány nechtějí reprodukovat, tak proč si je nenechat vykuchat?
Protože s nimi odejdou všechny moje básničky, které by jinak spatřily světlo světa, odkoulej se i se svými temnými náladami
k nějaké plodnější, která nevzdala právo na život, a chtíč, a která se jednou za měsíc vymkne kontrole.
***
HysterPoemia
Its only my little home, my nest of eggs, my mistress of contractions.
My fifteen day nightmares, sixteenth day C cup, twenty fifth day cravings.
Locking the bathroom to sit on tile, screaming leave me alone
until I make the right wrist cut or my blood starts to flow, whichever comes first.
They´re only my eggs, mis huevos, my eternity. My immortality shooting off. Each month, an ego of eggs
bowling down to the putting green of evolution, and admirers shooting sperm like craps.
Its only my reluctant, malfunctioning organs of produce, so why not let them be removed?
Because with them will go all my poems yet to come, with their dark moods rolling off
to someone more fecund, who hasnt given up the right to live, and lust, and spin out of control once a month.
|