Haló,
ty Hluchý,
kdesi za horami,
uslyšíš můj křik?
slzu,co tajně ukápla mi,
myšlenku pouhou
na povyk
Haló, haló
- ty Němý
odpovíš-li mi
na přání,
až bude padat
do ranní rosy
poslední mezi hvězdami
Haló,
ty Slepý,
tam, kdesi v dáli
vidíš mou touhu?
tisíc ran?
co zejí –
- už bez krve a bez bolesti –
před zraky Světa
dokořán
Haló
ty Hluchý, Slepý, Němý
já volám
do Vesmírných Bran
než padnu marným vysílením
hlas rojem blablů probodán
Pak - -
možná shlédneš ze svých dálek -
má touha jen rána ztemnělá
a místo očí já prázdné díry
co nepoznají Anděla
A blízko a sladce
zazní tvým hlasem
údolí něžných rozkoší
hvězda však marná tolik nocí
přišla už dávno o uši
(o duši)
A přijdeš možná se slzou v dlani
budeš chtít srdce poslouchat -
to prázdné, němé, vykřičené
jen v chladné rose bude spát
to srdce tisíckrát oslyšené
jen v chladné rose leží tu
a hlas už si slova nevzpomene…
pak řekneš si:
ach, ty - Bez citu! |