|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
toš... byla jsem na svatbě... v kostele
pan farář řečnil... měl i průpovídku v tom smyslu, že kdo není věřící - rozuměj křesťan- je pohan, ale každý to vidíme jinak... no nic, dál...
měl zajímavou myšlenku... srovnával co se říká při svatebním obřadě na úřadě a co se říká v kostele...
na úřadě říká oddávající: BERETE SI
v kostele říká: ODEVZDÁVÁŠ SE a PŘIJÍMÁŠ
protože nikomu nic nebereme, ale celý se odevzdávám a celého tě přijímám
proto prý svatba v kostele je taková opravdovější a ta pohnutka, která člověka ke svatbě vede taková opravdovější...
jak to? čím to je? je to vírou?
pomůže víra i když nastane krize?
když člověk zistí, že je s tím druhým už jenom se setrvačnosti? ne že by mu něco zásadního překáželo, ale jaksi se nasbírá hodně drobků a je z toho celkem dobrý binec... umí víra ten binec vysát jako z koberce?
jak to dělá? pomodlím se jednou otčenáš, trikrát zdravas (nebo jinou farářem doporučenou kombinaci) a je vše ok?
je to tak snadné?
nevím...
nebo přes víru vidí člověk více do sebe? je to jako meditace?
nebo když má víru tak si řekne... to ještě nic není, ježiš trpěl víc, jdeme dál, to se zvládne...
a když si to řeknou oba tak to sice asi žádná sláva nebude, ale přežít se to dá...
je to tak, funguje to takhle?
nevím, ale celkem by mě to zajímalo, protože když jsou věřící oba, tak snad když je krize i toho druhého ho trkne a začne nad tím přemýšlet a něco dělat... stejně je důležité, aby to oba vymysleli stejně... resp. aby jim výsledek snažení vyšel stejný... lze to? jde to s vírou lépe než bez ní?
nevím, ale zdá se mi, že je to o snažení se obou a pokuď se snaží jenom jeden, tak je to marné, marnost nad marnost a můžou to rovnou zabalit, byť by se nesezdali, nebo by se odevzdali, nebo se brali... tak či tak by to vyšlo navniveč
prašť jak uhoď
takže svatba smysl moc nemá... alespoň já ho tam nevidím... leda - že by člověk potřeboval nějak zabít jeden den ;-)
|
|
|