Boty v trávě křížem pohozené
nohavice brázdí oceány trav
jako plachetnice
Jsem obklopena vůní
A obloha je skvostný sál
kde v modrém šatě slunce ledabyle trůní
a chytá mě za rukáv
Nahá docela
víc než sotva narozené děcko
Jsem duše bez těla
Chci málo, jenže je to všecko
Včera jsem letěla
s kukačkou v háji
v šatě, co je k mání za pár pus
Kukačky nebývají v ráji
ani já bych neměla
přesto tam vlítla jako hejno hus
má nahá duše bez těla
Boty se krčí,
kalhoty zmuchlané
a plachetnici vítr na volné moře dostane
a vánek šumí do uší
hladí na duši jak hladívá mě spánek.
|