Dokonce i v lednu prší
květy se otevírají --
nepřítomnost a touha
jsou také jarem vonícím po švestkách.
Tak jako žena na jaře
se svým cejchem a dvoukolákem hadrů
na okraji dálnice, prochází pomalu
nezastíněným květem svého života.
"Co teď nejvíc chci, aby se
v mém poblouzněném srdci stalo,
ať se stane -- "
vzývá Sapfó bohyni.
Kdo ví, zda bylo její přání vyslyšeno?
Každá část drží v chladném
jarním dešti a tichu to, co zbylo; nech jedno
zvíře, aby ti žralo z ruky, a přijde
celé stádo.
ale žena nebyla krásná
ani horlivá ve svém srdceomámení
a neodpustila mi nic, co jsem miloval.
***
letting what enters enter
Even in January rains
the blossoms open --
absence and longing
are also the plum-fragrant spring.
As the woman with her sign and cart of
rags in spring
beside the highway, stepping slowly
through the undimmed flower of her life.
"What I now most want to happen
in my raving heart, make it happen --"
Sappho´s cry to the goddes.
Who knows if that prayer was answered?
Each part holds the rest in the chill
spring rain and the silence; let one animal
eat from your hand and the whole herd
comes.
but the woman was not beautiful
or whole in her heart´s raving,
and she forgave me nothing that I love.
|