Odmala pořád sama, mezi vším tím
klevetěním, obedněná věčným chvěním
města krmeného pomyjemi, sevřeného kompresí
východních svahů a prudkých strání od západu.
(Klíčení)
Taková jsem byla: zotročená panely a návraty
do míst chemlonové krásy, kovralů, kulis
truchlohry o přežívání druhu: dítě inverzí,
osem naležato, tenkých spánků.
Má vagína zvolna obrůstala ženou;
chodila mávat do průvodů a klást
obětiny před torza aktuálních polobohů.
Po večeřích ji drobné prsty přikrmovaly manou
stále mohutnící slasti - v zásvětí peřiny,
za účasti osrstěných, němých svědků.
(Dozrávání)
Drkotání - smyčka z ospalků, identických duší,
nudných řečí: stálá scéna přesvětlená cykly,
erupcemi, dospáváním. Přestupy - putování
mezi portály, podchody, veřejemi -
mezičasí rudých tváří, přechýlených nocí,
neobratné něhy; veselých chvil bez důvodu,
éra předávání genetických kódů; dělohy plné
savců z různých stájí; kláty zlité strdím.
(Sklizeň)
Křičím zasypaná: já, královna inkognito, vnitřním ustrojením
panna, klečím před sokyní - ponížená, bezmocná
Atlasova žena, co za něj po vesmíru přenášela Zemi
a ještě jí z rodidel padaly jeho děti jisté
svou mocí hladu, který bude ukojený.
S jistotou dohořívám pod ještě pružnou kůží.
Páteř ve skupenství horké svíce jen stěží udržuje
bradu na coul od klíčních kostí - pod levou z nich
něco vytrvale šustí: z rytmu, vyšeptale; schnoucí,
purpurové, malé... zbytečně a vytrvale |