|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Prolog
Sešel jsem klikatou cestou jižně od našeho vědomí do zásvětního hájemství abych prohlédl clonu tajemnou
propadnuv branou vstal jsem a upoutal zrak na komedii božskou vstal jsem a nevěřil očím
žádné rozeklané jazyky ani hříšné kotle ale stejně zelené parčíky jako doma
I. spatřil jsem tuny bezcenné potravy v nekonečných regálech spokojeně umírat
spatřil jsem nikdy nepopsané mysli v tisících pětistupech nikam nepostupovat
spatřil jsem smrt budoucnosti v znetvořených čelistech jež se nedají popsat
plny démonského charakteru cenily zažloutlé zuby na uzlíčky čistého života nelidské rysy se třásly vzrušením a touhou
kroky mne vedly dál skrze absurdní město hlouběji do útrob v hlavní sál v malignantní hnízdo
II.
Puch hnijícího rozkladu much víření okolo hromad odpadu přinášelo nesmírné potěšení opům, vládcům obskurního hradu
viděl jsem menší udupán byl tím větším, co zaslepen vrhal kamenem
viděl jsem že jejich rodu ubývá sil podléhají volání lstivých sirén opájejí se klamem
viděl jsem že nemají cíl vpravdě nomen omen titulem jim byl "bohém"
vřískajíc své nesmyslné interpelace hlasovali pořád dokola o čištění hlavního bulváru padla-li ta nejméně jasná dohoda z klecí vycházely mohutné ovace
III.
rád bych spal tak rezervoval jsem si místo pohodlný tříhvězdičkový hrob sen se mi zdál noční můra obrazila vzdělávací sídlo
uzřel jsem legii vymazávaných hlav budoucích vzdělanců základ jak touží jedině sportovat
uzřel jsem celého místa bídný stav mnoho správcem nenapravitelných vad přebarevné houby na zdech zrát
uzřel jsem směšnost bezvlasých hlav vedoucích těch poslušných stád kterých se nikdo nemůže bát
snažil jsem se o sabotáž nehezkého řádu pýcha však předcházela pádu z ústavu vyhozen za blamáž jsem si otíral bláto z hadrů
IV.
po boulevardech jsem se pohyboval mezi davy zombies, sunuly se lento ujídaly svačiny z torb pochod jim hrál grave crescendo
slyšel jsem naplno řvoucí hluk nesmyslných reklam naplněných matoucím rykem hlouposti
slyšel jsem ten nepříjemný zvuk rezavějící kakofonie hrající masám mi naplnily zvukovod bolestí
slyšel jsem já slyšel jsem v tom jekot stuk už modlil jsem se k spásným bombám by mi umožnily navždy padat propastí
ten řevot zpětné vazby a nekonečný bílý šum kvílení mučených cherubínů když zdi skládají poklon vuvuzelám když padají příčetnosti hradby
V.
rozbouřený dav nelidsky řval ovládán najisto instinkty předků z dávných dob sladkými větami přesvědčen se bál že nebude eugenicky čisto
cítil jsem spálené maso nevinných ve vyvalených sférách lesklý smutek zatlé tesáky rozdrtila bolest
cítil jsem hoření staveb dřevěných popel připomínající nepotrestaný skutek starého muže klidně tělo z předzahrádky vynést
cítil jsem hořké slzy starých a nekonečné trpění matek musíc svůj úděl zbylých trosek snést
překračoval jsem tělíčka i těla sice nebyl konec všem dnům mnoho snů ale za oběť padlo nesmyslným touhám a nesplnitelným slibům a smrt si vesele pěla
VI.
Jednou zas baven býti jsem si přál tak ptal jsem se co rádo má zdejší obyvatelstvo ukázali mi několikero osob největší radost měl ten jež do koule kopal třicet koukajících opodál stálo
poslouchal jsem toto vyplňuje náš volný čas běhání po plácku sem a tam je smyslem bytí
poslouchal jsem tohle vyvolává emoce v nás u telebedny provozovat můžeš to sám nebo mít z toho lukrativní žití
poslouchal jsem kdo je proti útěkem k Hádu raději se spas tvá bestiální hereze nelíbí se nám nepřineseme ti pak ani kvítí
raději odvrátil jsem zrak než zvracet jsem začal též jejich zábava nebyla mi po chuti a zaznamenal jsem v dálce věž okolo vrcholu se prolétalo hejno strak
VII.
skrze portál jsem v hlavní síni stál a všude cítit bylo přechucené jídlo nově příchozí posílal odér do mdlob ani tu nádheru bych vám vskutku nepřál zažíti tím spíše jíst to
chutnal jsem ty nejpříšernější z pochoutek bohatě vyválené v kmínu posypané zbytky koření
chutnal jsem bezobsažný plátek s dávkou karcinogenních hranolků a vzýval bohy krmě o spasení
chutnal jsem pokrmy připravené z nejhorších pohnutek a nápoje plné splínu navozující omamné snění
a nemluvil nikdo o ničem jiném než jak si břich po zvířecku naplnit a vtipy padaly na téma pití kdo měl dost jal se do rohu vypravit kde pírkem uvolnil prostor v břiše plném
VIII.
mě pak nezbylo než požít halucinogenů pár abych oživil svou chuť žíti z koše se rázem stal pestrý snop zmizel ze světa všechen suchopár viděl jsem všechna tajemství bytí
transcendoval jsem zlatavý prach mi vnikal přímo do hlavy s pískáním unikal stres sukně okolostojících obtěžoval spodní vánek
transcendoval jsem ve waltzu s nebeskými galérami ukusovaly si z nebes každá dost na zimní spánek
transcendoval jsem rozprávěl s tisíci anjely jimž panovala vznešená Ceres podarovali mne hrstí moudrých zrnek
já však zrnka všechna rozkousal podél bolestivé cesty do čisté mysli pak navěky mne mrzelo mne kdo si odmala moudrost syslí že netuším o čem jsem s nimi mluvil
IX.
Při procházce jsem se kál za ztrátu receptu na všeobecné dobro nestřídmostí uvrhnuv svět do dalšího tisíciletí zlob rád bych se tomu po letech zasmál odstup dvou životů by však byl málo
šel jsem dál tvary a barvy se vracely do svého stavu ukazovaly zásvětí takové jak jsem ho poprvé spatřil
šel jsem dál míjeje pár mužů v hávu místní bezpečnostní mágové zrak můj se steskem kalil
šel jsem dál a padl vyčerpán na trávu na místo jež nebylo mi neznámé definitivně se svalil
oddychujíc dveře spatřil jsem které jiný nemohl viděti za nimi obloha byla o něco světlejší s vidinou domova nemohl jsem dále čekati cesta táž jež dostala mne sem
Epilog
v okamžiku váhání prolétla jimi ven vrána viděl jsem že musí být zavřeny zamával jsem městské louce a pozdravil zrůdné fontány
vím teď o mnohém když navštívil jsem zem tajemnou navždy ze mne světoběžník se zkušeností nejednou
poznal jsem místa co tak blízko jsou ale vzdálenější než zář polární nepamatujíc si jediný obraz krajiny zásvětní vydal jsem se severní cestou
|
|
|