Rozšťastnění

Na cestě zpátky k rozšťastnění

Stihlo mne malé překvapení.

Sněhová vločka zbloudilá

mě po obočí hladila.

Jak plakala, že zbloudila,

V slzičku se mi rozpila.

Ta slza stekla po líci,

Až kápla k mému střevíci.

A střevíc vědom znamení

Počal tančit až k zbláznění.

Tu slunce jalo se svítit víc,

Opřelo dech svůj o střevíc,

Slzička na něm zbělela,

Vypařila se docela.

A střevíc ustal v tanečku,

Vtisk štěstí oku v jiskřičku.

Jiskřičku, úsměv a nic víc,

Však rozzářil tím moji líc.

(O kolik procent? O tisíc!)