zubní perníček.

všude samé adrenalinové zážitky a pak jsme tu my. pohoda, klid, dýmka a kafíčko. a někdy je asi i té pohody moc a tak zatoužím po troše - co troše - po pořádném adrenalinu. a aby jsem se nestyděl až ho budu dávat k lepšímu. zašel jsem si na karlák a nechal vytrhnout jeden co náhodou i bolel a to dost. osmičkovej individualista - prej dva kámoši už jsou venku a co on? tři dni jsem se hádal a jako vždy moudřejší nakonec ustoupil.

a teď pivko s brčkem a s pochopením a vzpomínkou na ráno před. zastavil jsem na kus čaje, a že v sedm nebylo kde, tak klesl jsem až na dno herny s plakající tlustou barmankou. prej právě a teď před malou chvíli tržbu si odnes a nebyl to ani šéf. říkám, ženská, volejte chlupatý a zkuste dát dohromady popis. proč právě já, opakovaně řvala a ukazovala mi sklenici ze které jí celonoční „přítel” odnesl už teď své na utrácení. poldy ne, šéfa ne, popsat ne, a jen bulit a bulit a ještě volat na číslo prej právě toho. říkám, ženská, neblbněte a nevolejte nebo to číslo zahodí. tupá, blbá kráva a o ničem.

a tak jsem na chvíli zaplašil následně budoucí adrenalin z přesvědčení. zubní klinika, jako za marie - terezie a fronty u nevrlého okénka nezačínali moc dobře. rentgen s olověnou vestou a ukrajinka co si nemohla sundat náušnici. nabídl jsem pomoc a můj swiss army knife s kleštičkami pomohl. vůbec si je nemusela sundávat, říkal osvětlovač. tak jo, ale snaha byla. sedm křesel vedle sebe a už jen líčit a před kameru. ne, mně líčit nechtěli a stydlivá černoška, třesoucí se ind a mladý český zubař prej skvěle všichni vybaveni na ten adrenalinovej požitek.

když se bojím, povídám. povídám a povídám a zaháním černé mraky bez deštníku. chci dvojitou, povídám. a chci jí hned. poslechli a jen koukali jestli není jehla skrz. doktůrkovi snědému se třásla ruka řka mi: nebojte se. kontruji: bojím a dost. poslední zážitek podobného typu s rozlamováním a horečkami mi nepřidával nálady.

některý ten zubař a doktor vůbec potřebuje vidět, jak jste neupadli do hajan a tedy chtejí oči. tentokráte jsem se zařek a neotevřu! indickej klučina měl ruce ze zlata a já mu děkoval. dostal jsem ještě cédé, ovšem za dvěstě. žádnou hudbu, jenom fotku a příslib dalších dvou co chtějí mermomocí ven a jednoho ve spánku. snad jen dva zubní perníčky z okénka jedovaté soudružky, které jsem ani nedostal. a přitom jsem byl hrdina dne! no řekněte!