|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Filip, srpen/září 2009 Autor: 1978 (Občasný) - publikováno 5.4.2010 (17:28:01)
|
| |
Že to není dobrý nápad, mne napadlo hned, když jsme se domluvili, ale co už.
Mohlo to být koncem srpna nebo počátkem září nebo tak nějak, bylo ještě horko, které nemám rád, v Ostravě, kterou taky nemám rád, jsem měl do odjezdu vlaku skoro dvě hodiny, nechtělo se mi nikam chodit, ale jen tak se poflakovat po nádraží taky ne, takže když Filip navrhl, že na nádraží přijde a dáme si pivo, souhlasil jsem.
I když nakonec pivo vůbec nepil.
Vůbec jsem ho neznal, tedy osobně, a po internetu taky ne, ale kdo ho na Totemu mohl neznat. Nepsali jsme si, jen těch pár mailů co jsem byl v Ostravě, ani nevím, jak to začalo. Ve fórech jsem se s ním nehádal. Lezl mi na nervy a nebylo o čem. Myslel jsem si, že je hlupák a hysterik.
Ta jeho věčná snaha něčím zaujmout! Ta urputnost, s jakou se snažil udělat ze sebe velikána! Bláhovost, s jakou k tomu zvolil cestu literatury a poezie, vždyť stát se velkým spisovatelem, i když by se mu to třeba někdy podařilo, je cosi jako stát se mistrem hry v jo-jo. Bezvýznamné a nic než to.
Nezajímaly mne jeho hádky o takové ty hlouposti, o které se věčně dohadují humanističtí cvoci. Párkrát se obul do techniky, snažil se stát věrozvěstem Linuxu, ale tak dokonale pitomým způsobem, že jsem se s ním ani nepřel. Stejně jsem tou dobou už na Totem nechodil.
Nemůžu si vůbec vzpomenout, proč jsme si tehdy vůbec těch několik mailů vyměnili. Nenašel jsem je.
Neměl jsem ho rád.
Přišel jsem na nádraží a už tam seděl. Pil jenom kafe a cosi kouřil, jednu od druhé. Dal jsem si pivo.
Osobně byl překvapivě klidný. Žádná hysterie. Žádná velkohubá prohlášení. Ani moc nemluvil.
Že něco chystá, ale neví ještě kdy. Ne, teď nepíše nic většího. Žádný román. Časem, snad.
Trochu se vyptával, ale měl jsem dojem, že víc ze zdvořilosti. Občas se zamyslel a mlčel, nemůžu si vybavit o čem.
Nijak mne nezaujal. Když už jsme se domluvili na setkání, snažil jsem se udržovat řeč, ale jen ze slušnosti.
Dělal dojem, že je na tom špatně, myslím materiálně špatně. Bez peněz. Špatně oblečený, zvlášť na svůj věk. Myslel jsem, že chce být mladá krásná buzna, ale nevypadal tak. Ani nepůsobil nijak homosexuálně. O sexu nemluvil, byl jsem rád. Tím mi lezl na webu na nervy asi nejvíc.
O Totemu prohodil jen pár vět, s pokrčením ramen. Znamenalo to, že těžiště je jinde. Vedl tehdy jakýsi křesťanský web, pochopil jsem jen, že jde o další z jeho exhibicionistických provokací. Další z chimérických bojů, další zápas s ničím. Mluvil bez zápalu, občas se zahleděl na lidi v bufetu a potáhl z cigarety.
Myslel jsem, že je vyšší.
Měl zkažené zuby.
Těšilo ho, že samozřejmě uznávám, že je spisovatel. Jaksi mu na tom pojmenování záleželo. Nevysvětloval jsem, že to slovo chápu jinak, než on, že spisovatelem je pro mne každý, kdo cosi sepisuje a nic to neznamená, není v tom chvála ani vyzdvižení. Kdo chodí, je chodec. Byl rád, že vím, že chodí. Podvedl jsem ho.
Bylo vedro a vlak pořád daleko. Vypil jsem druhé pivo a dal se do třetího. Filip pil pořád kávu, nevím, proč nechtěl pivo. Řekl jsem mu, že útratu zaplatím. Kývl, ale nic víc si stejně neobjednal. Nabídl jsem mu, ať si koupí další balíček cigaret. Nechtěl.
Uprostřed třetího piva prohlásil, že musí jít, zvedl se a odešel.
Dopil jsem a pořád bylo vedro.
Neměli jsme si co říct.
Odešel z bufetu a bylo mi to jedno. Pak už jel vlak, Filip se zabil a já na něj myslím.
Stahuju z internetu každou stopu jeho přítomnosti a nevím proč. Jeho texty jsou pořád stejně hloupé. Asi by v nich mělo něco být, když po nich tak urputně pátrám, když je třídím a prosívám, ale já tomu nevěřím, jsou stejné jako předtím, pozérské, bez přemýšlení, narychlo spíchnuté, lacině efektní. Hledám. Procházím zrušená místa webu prostřednictvím archivů, vytahuji texty z keší prohlížečů. Píšu maily neznámým lidem. Neodpovídají. Píšu další maily.
Zůstalo po něm prázdno. Snad se snažím ho zaplnit. Měl desítky přezdívek, jeho článků jsou stovky. Příspěvků v diskuzích přinejmenším tisíce.
Nemám Filipa rád o nic víc než dřív. Možná chci jen zaházet jámu. Zarovnat, zaplnit, aby se tak nečernala.
Objednal jsem si jeho knihu; čekám. Snad přijde.
|
|
|