Navždy už bez tebe (Občasný) - 28.3.2010 > Souhlasim s Amátou.
Jinak s prožíváním iluze mám (asi, nebo možná?) zkušenosti jako jiní, třeba když sem kdysi dávno toužila mít psa a naši mi to nedovolili.
Tak sem si vytvořila iluzi, že mám psa, chodim s nim na cvičák apod. Takhle to šlo několik let, a i se spousty jinejch nenaplněnejch přání. Dnes už po psovi samozřejmě neprahnu.
Myslim, že se takto daj "prožít" některý přání, ale neni to ono.Nevim. Teda spíš jak co.
A nejhorší vůbec je, když už se nějaká realita, která by se nám velmi velmi líbila, jeví, že se chystá uskutečnit, najednou "vypaří". To je pak obrovskej šok. teda dle toho, do jaké míry člověk po tom toužil,že ano.
Ale takovej už je život.