Ráno, když ještě všichni spí, já vyrván sladkému snění svěřuji básním svá tajemství
…jak osudem byl oloupen, ozářen krásou jejích očí a vzápětí o vše připraven.
Tak tiše jemným šustotem pláčou moje ruce po papíře, zanechávajíc modrou stopu v tomhle ránu ….tak tiše otvírají poezie bránu.
Slyšel jsem venku hlas, chtěl jsem mu pomoci, vyšel jsem v pole klas, vyšel jsem do noci.
Šel jsem za tím hlasem, zdál se mi jako můj druh, najednou zjistil jsem - opisuji kruh.
Ten hlas není venku, nelze jej dohnat. Zamčen je uvnitř nás, v poslední z komnat.
|