Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 6.11.
Liběna
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Jakub a Magda
Autor: mas (Občasný) - publikováno 13.3.2010 (22:00:43)

I. část



Bavíme se tu o Jakubovi. Neurotickém snílkovi s havraním profilem, velkými chodidly a příliš velkým jazykem. Ten je vlastně docela malý, ale do daleko větších úst.

A bavíme se tu i o Magdě. Zasněné neurotičce s havraními vlasy, otlačenými chodidly a velkými ústy. Ty jsou ve skutečnosti docela malé, ale do daleko méně svázané společnosti.

Zatím o sobě navzájem neví, a proto mají pocit, že jim nic neschází a že jsou vlastně docela spokojení.

Jakub pracuje jako účetní u jedné velké firmy v hlavním městě. Práce ho zoufale nebaví, protože měl v minulosti o své budoucnosti zcela jiné představy. Vždycky chtěl dělat u filmu, ale když mu bylo devatenáct, nedostal se na žádnou vysokou, a začal žít v nebezpečných stereotypech.

Večer po práci, pokud může, chodí si do místní kavárny číst náročnou literaturu, fascinují ho francouzští prokletí básníci a britská dekadence. Dost netradiční zábava pro obyčejného účetního, ale budiž. Je zvláštní. „Jsi divnej,“ říkali mu neskrytě jeho spolužáci už na základní škole. Když se dozvěděli o jeho neobvyklém problému, doplňovali tohle sdělení: „Jo, tak ne divnej, ale vůl.“ Jakub si o nich myslel svoje. Ačkoliv jim musel v duchu dávat za pravdu, protože nevěděl, jak svojí specifickou potíž řešit. Ta tkvěla v Jakubově neschopnosti rychle reagovat. Reagovat na cokoliv. Obzvláště se tyhle trable vynořují, pokud je v přítomnosti krásných holek. V takových případech jsou ještě doprovázeny neuhasitelnou potřebou dojít si na záchod.

Pokud tedy neočekávaně potkal nádhernou holku, o kterou by měl zájem, ztrácelo pro něj to kouzlo nečekaného jakoukoliv nadpozemskou přitažlivost kvůli tak banální věci.

Magda působí jako baletka v národním divadle v hlavním městě. Splnila si úplně všechno, co si předsevzala. Dostala se na vysněnou konzervatoř, tu vystudovala, a nastoupila do vytouženého angažmá v Národním divadle. Každý její den je tvořen řadou stereotypů, ve kterých si docela libuje a musí je, pokud se chce baletem živit aspoň do šestadvaceti, dodržovat. Svůj umělecký obor považuje za neprávem zneuznané umění. Ona sama je ale uznávaná jako vynikající a talentovaná primabalerína.

S navazováním vztahů nemá problém. Pokud snad nějaký, je tak nicotný, že by to jejího případného partnera, který by trpěl nepochopitelnými sklony k věrnosti, mohlo dovádět k šílenství. Magda to ale bere jako neškodné hledání někoho jako byl Franz Kafka, Oscar Wilde nebo John Lennon. Muži, kteří jako by na svých ramenou nesli kříže pobité všemi špatnými skutky svých generací.

Vraťme se ale k Jakubovi, protože on je hlavní postava našeho příběhu. Jak se dá tušit, není ve společnosti příliš žádanou personou. Co taky s člověkem, co jde na večírek a je každou chvíli na záchodě. On sám se ale neustále snaží tvářit drsně. Sám pro sebe pro to objevil sousloví - „image zmateného krasavce“.

Dalším večírkem, na kterém měl být nežádaný, byla výstava fotografií umělců účinkujících v národním divadle. Jakub se tam dostal díky svému známému. Byla tam samozřejmě i Magda.

Rozdíl v „předvečírkovských“ stavech těch dvou snad není nutné popisovat. Jenom rychle. Magda – drahý parfém a stylové šaty. Jakub – dva endiarony zapité sklenicí vody.

Vernisáž probíhala v nepříliš zajímavém duchu. Samé prázdné zdvořilostní fráze, které je oba tak hrozně nudily. Jakuba skoro urážely, až začal přemýšlet, proč tam vůbec chtěl jít. S Magdou se zatím s úspěchem míjel. Procházel postupně všechny místnosti, v nichž se výstava uskutečňovala, aby si aspoň prohlédl fotky. Až došel do poslední komnaty, kde stála i Magda.

Když jí Jakub uviděl, jak si se založenýma rukama prohlíží sebe samu visící na stěně, byl by ochoten, nechat si kvůli ní vytrhat všechny zuby. Oduševnělý výraz v jemné tváři, nádherné bleděmodré šaty s jemnými ramínky, vlasy spletené do „rošťáckého“ drdolu a otlačené nohy na vysokých podpatcích. V ten moment – dva prášky – všechno marno.

Jejich pohledy se střetly právě ve chvíli, kdy kolem ní Jakub procházel velmi kvapnou chůzí, při které se snažil tvářit tak v pohodě, jak jen to šlo.

Když se vrátil do sálu, Magda tam ještě pořád stála, ale už u jiné fotografie. Vytušil, že má tak pět minut, aby se choval nenuceně.

„Dobrý večer.“

„Dobrý večer.“

„Hezká fotka.“

„Díky, ale já jí nefotila.“

„Já vím, viděl jsem vás, na támhleté. Baletka?“

„Je to tak vidět?“

„Ne, jenom odhaduju, protože kdybyste byla herečka, určitě byste hrála v seriálu a fotografové by kolem vás lítali jak mouchy kolem zdechliny a kdybyste byla operní pěvkyně, tak byste zabírala půlku sálu.“

„Děkuji vám, jste opravdu velmi milý.“

„Nemáte zač. Lichotka nic nestojí.“

Magda, která v ruce třímala sklenku vína, ale byla to jiná sklenka, než předtím, se paradoxně zasmála. A Jakub se skoro polekal, protože od ní tuhle reakci prostě nečekal.

„Neznáme se odněkud?,“ zeptala se najednou Magda.

V ten moment v Jakubovi hrklo a začal okamžitě na místě přešlapovat. „Nezlobte se, slečno, ale já si budu muset něco vyřídit.“

„Ovšem,“ procedila mezi zuby Magda a znejistěně se usmála.

Když se Jakub vrátil do sálu, ona se právě bavila s jedním zmelírovaným hezounem.

Jeho pocit, to jak strašně sebou pohrdal, když vyšel na ulici, se dá těžko popsat. Jako jedinou příležitost, jak se mít znova rád, vyhodnotil Jakub volbu – ožrat se. Vyplavit všechny ty zlé myšlenky, které se mu mrskaly v hlavě jak červi.


II. část


Vypotácel se z baru a pokračoval v krocích, které za něj začal někdo jiný. Ohlédl se vpravo – Verlaine. Nahlédl vlevo – Rimbaud. O něčem právě živě diskutovali. Z těch hlučných hlasů, které už skoro pískaly a létaly Jakubovou hlavou jako jehly, vytušil, že se hádají. Hlava jako by mu bloudila v přilehlých uličkách. Najednou se začala přibližovat a i hlasy básníků začaly sílit. Pak se mu hlava vrátila zpátky na krk. Strašně se mu chtělo spát. Spadnout tam na ulici a ležet až do rána, dokud mu nebude líp. Ti dva ho kamarádsky podepřeli a Rimbaud mu nabídl dýmku. Jakub se na ni nevěřícně podíval a v záchvěvu pozvolného střízlivění si zkusil uvědomit svou situaci. Arthur Rimbaud ho drží pod paždí, vede ho nejspíš domů a ke všemu mu nabízí dýmku plnou tabáku. Nejdřív koukal na tu dýmku, pak na Rimbauda. Pak znovu na dýmku a znovu na Rimbauda. Nádherná tvář. Kéž by se tak usmála, to by ho potěšilo. „Tak co, dáš si nebo na mě budeš radši čumět,“ vykřikl. Jakub provinile vytrhl pravou ruku z Verlainova pevného sevření a nejistě špitl: „Díky, Arthure.“ Začal věřit, že by oba mohli být skuteční a nevěřil, že by si s nimi mohl tykat. Verlaine se začal smát. To ani nebyl smích, spíš jakýsi prasečí jekot, který se Jakubovi ostře vřezával do uší. Nato se Verlaine začal tulit k pouliční lampě. Choval se k ní jako k ženě, objímal ji a laskal. Bylo to, jako by tam skutečně stála nějaká jeho milenka. Rimbaud s Jakubem se smáli a líbila se jim ta hanebná verva, s níž Verlaine svoje představení hrál. Zcela jistě se styděl za to, jak se k Arthurovi zachoval předtím, než potkali Jakuba. Proto ta snaha přebýt svůj stud trapným milováním se s kandelábrem. Když přestal, přistoupil k Jakubovi a ze vzdálenosti ne větší než dvacet centimetrů na něj zařval: „Tak to tak asi má bejt, hlupáku blbá.“



Poznámky k tomuto příspěvku
Divinatoire (Občasný) - 13.3.2010 >
Body: 5
<reagovat 
Věza (Občasný) - 14.3.2010 >
Doporučil 
<reagovat 
jelen (Občasný) - 15.3.2010 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter