kameny jako tesáky

svírají

a tisknou mě do kůže

chladné jsou

a chtějí zpět k zemi

i přesto se dívám

do modré oblohy

jak drží tyhle pocity kleště

čarokrásky v mučírně

oh čase a prostore

...pusťte nás

drcené skořápky

poníčená jadýrka

rozdrolenost

a znovu máme se stmelit

již však bez slupek tvrdých

je těžké dýchat z lehka

je těžké býti člověk.