Pohřbeno je pustých krajích
a přece dává svědectví,
skrývaje se v jinotajích,
to nejstarší tajemství.
Kdo se vydá v tato místa,
jen stěží tu najde cíl.
A přece si je duše jistá,
když vkládá v nohy tolik sil.
Když Zeus se Hérou hádá,
pak Prométeus oheň krad.
Teď na skále v krvi strádá,
oheň lidem, v srdci chlad.
Teď nahý je všechen lid,
i stromy, co kdy viděl ráj.
Až změní se chaos v klid,
pak pozná člověk světa kraj.
Tam se Zeus s Hérou hádá
a tíhu světa Atlas nese.
Pak podzim listy fíků střádá
a Adam se pýchou třese.
To narodil se Evě syn
a Kain mu říkali.
A Ábel byl jen další rým,
do legend a do bájí.
Pak ráj se změnil v pustý kraj,
byl bez jablek a bez světel.
Když proklel Adam plodů háj,
však život sám, ten neproklel.
|