|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
když podzimní babino léto zatahá líného dědka do osidel svých záludně barevně vyvedeným listím a tváří se sobotně tak vlídně, že dědek tento miloslav podlehne a vydá se všanc pochodu výletnímu vybaven dýmkou první záchrany. ještě vesele přivítán tj sokolem na chlumu rozhledny nenápadně vstupem „zdarma“ poslán na vrchol chaloupky na kuří nožce a betonové k tomu.
nožky jeho pletou tiše protestem svým a každým schodem modlením už skoro slyšeným, pohled dědka akrofobika přitáhne dálky a hloubky viděného křečovitě držíc se poctivého rantlu betonového si vzpomene bolestně, jak vyprovokován už pořádným starcem s náručí na palec tlustých křečových modrásků vystavených na obdiv si kráčí drze a zvesela. a synek dědka miloslava jen nešťastně hlesne, jak výlet tímto jest zakončen a zmařen. nenechá si dědek miloslav babino léto pokořit sobotou výletní a s batohem plným oběda vyrazí vstříc všem dalším rozhlednám. sám podzim barevně už vyladěn do cesty sází sobotním turistům v dalších barvách značení hrdých svých cílů do neznáma kdysi už poznaného. a tělesnou schránkou bez vyladění si dědek miloslav pochoduje vstříc přírodě nepokořen a když jen v dálce šumící berounka u koní a jezu zavolá, neváhá tento sobotní hrdina bez bázně a založí tábor svého ležení. a božský pokrm v krabici zachrání jinak krásnou sobotu zakončenou takto s dýmkou a pohledem do lesů s berounkou u nohou. |
|
|