ten zdánlivě mramorový Amorek z altánku odnaproti
vyslal si na mě -však já už tušil že to přijde- A-morovou ránu
oh nemohl jsem se dočkat než mi do morku srdce vrazí hrot
ránu cennější nad jackpot nad obraz co schopni jsou mumlat literáti
běžím té střele vstříc -už nemám strach- že to své nikdy nedostanu
přesto ten okamžik příliš trvá trvá přespříliš než je vhod
běžím a rozpínám brnění a frak a svetr pletený pratetou
noční košilku tílko -obvaz minulé rány nepřesné- natrhávám
a moje paměť předem již plane tou osobou jež je tu pro mne ta pravá
napětím vzepjatý -za obzor ostří nahlížím- jsem v jedné letce s ostříži---
už se mi rýsuje--- s kým bude nebe--- s kým budu osudem brouzdat se na lyžích---
už vidím dojatý--- vidím --- sám sebe
|