Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 23.11.
Klement
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Pátá - Eleanor Valera z kolekce Guild
Autor: CDM (Občasný) - publikováno 17.2.2010 (11:00:00)
další>

“Hmmm de modo que tengo ingenio al final,” la chica puso la cabeza entre sus manos.

Su colega mas mayor hizo un gesto negativo, el cual decía, si

ella tiene ingenio, seguramente llegar hasta allí no le dio mucho trabajo.

“Y esto por qué?” Preguntó tranquilamente usando el dedo para separar la pagina del libro que estaba leyendo. Paciencia, como decía, es su segundo nombre. Pequeña es su primer nombre, agregaban las personas que la conocían.

“No sé, no tiene sentido.”

La mujer se qued mirando a la chica largo rato, pero la expresión en su rostro parecía que quería escupir un comentario venenoso,

el cual tenía en la punta de la lengua.

Guardó el libro y se dirigió hacia ella.

“Sabe, es un poco desordenado...”

“Un poco desordenado?” Repitió después de ella palabra por palabra. “La teoría del caos  es un desorden.”

Luego se quedo postrada con una mirada sinóptica.

 

I want them to know it’s me, it’s on my head, cantaba Mike

Patton, cuando el offload azul oscuro recorría el camino vacío

de Catalania norte. Los dos reflectores del techo mostraban claramente, que, lo que vio en las fotografías era verdad.

 

Por el peñasco traqueaban las piedras al caer y el ruido condujo

la maldición.

“Oh mira, por poco diría que tendrías miedo, que en lo salvaje se

te quiebre una uña y ya no te verás tan bien.”

“Hola, me alegra verte también,” dijo con sarcasmo la mujer, mientras se arreglaba la camisa.

Luego se miraron y sonrieron.

“Por esto o por algo diferente?”

“Por esto.”

“Sigues enseñando? Todavia con tus locas investigaciones? Un rayo y empacas tus maletas”

“Sindy Mendez, tu reconocerías un rayo solo cuando ya te ha partido la cabeza. Pero aprecio que te dieras a la tarea de buscar en el diccionario la palabra investigación. Pero bueno si, sigo enseñando.”

“No te había visto en mucho tiempo, no te esperaría aquí.”

“Ni yo, sonrió. Tenía por enterado que estas por completo en América. Te quedas?”

“Tendré que. Ayer en Barcelona una orca se me ha metido bajo

el coche. Tendré que quedarme para arreglarlo.”

“Bueno, podemos ir a entrenar. Algo me dice que esta vez nadie ganará. Que dices extrangera?”

“Digo que de todas las posibilidades que existen en este mundo, existe aquella donde me apelas. Pero ni siquiera el infinito es lo suficientemente grande”

De nuevo sonrieron. Se veían por primera vez después de mucho tiempo y se veían con gusto.

Y sus risas se las llevó el viento, fuerte y mas fuerte. Se llevó consigo las hojas de los árboles, levantó el polvo y cayeron pequeñas gotas de lluvia de una nube negra, la cual se retrocedía hasta irse alejando hacia la meseta donde se mezcló con las columnas de viento y los rayos.

 

Vino de vuelta.

No sabía, si a él le gustaba o no.

No sabía como sería.

Miró a su alrededor y vio en el peñasco del frente a dos mujeres. Ellas también lo vieron.

„Hm, tak to jsem s rozumem v koncích“, složila dívka hlavu do dlaní.

Její starší kolegyně na ni upřela pohled, který jasně říkal, že jestli je ona s rozumem v koncích, dostat se tam jí příliš práce nedalo.

„A to proč?“ zeptala se klidně a prstem si založila knihu, kterou četla. Trpělivost, jak ráda říkala, je mé druhé jméno. Malá je její první, dodávali lidé, kteří ji znali.

„Nevím, nedává mi to smysl.“

Žena se na dívku dlouze podívala, ale zamyšlený výraz na její tváři ji přiměl spolknout jedovatou poznámku, kterou už už měla na jazyku.

Odložila knihu a přistoupila k ní.

„Víte, je to tak trochu zmatek…“

„Tak trochu zmatek?“, opakovala po ní jedno slovo po druhém. „Tak trochu zmatek? Julianovy množiny jsou tak trochu zmatek. Tohle je bordel….a navíc s chybami…“

A pak přepnula na synoptické zobrazení a zůstala němě hledět.

 

I want them to know it’s me, it’s on my head zpíval Mike Patton, když tmavěmodrý offroad letěl prašnou cestou severní Katalánie. Dvě řady reflektorů na střeše jasně ukazovaly, že to, co viděla na snímcích, byla pravda.

 

Po skále zachřestily padající kameny a zvuk doprovodila kletba.

„No ne, to se dost divím. Málem bych řekla, že budeš mít strach, že si v divočině zlomíš nehtík a v televizi to pak nebude vypadat dobře.“

„Nazdar. Taky tě moc ráda vidím,“ odvětila s notnou dávkou sarkasmu žena, která si právě oprašovala košili.

Pak se na sebe podívaly a rozesmály se.

„Kvůli tomuhle nebo něco jiného?“

„Kvůli tomuhle.“

„Stále učíš? Stále tvé bláznivé výzkumy? Jeden blesk a balíš kufry?“

„Claudie Bernalová, ty bys nepoznala blesk kdyby tě praštil po kebuli. Oceňuji ale, že sis dala práci a našla si ve slovníku aspoň slovo výzkum; kdes našla slovo bláznivý, to nevím“, usmála se. „Ale ano, stále učím.

 „Dost dlouho jsem tě neviděla. Nečekala bych tě tady.“

„Ani já“, usmála se tentokráte příchozí. „Měla jsem za to, že jsi nadobro v Americe. Zdržíš se?“

„Budu muset. Včera v Barceloně mi jedna husa při parkování nacouvala pod auto, takže tu musím zůstat a vyřídit to.“

„Prima. Tak to bychom mohly zaskočit zase zatrénovat. Myslím a něco mi to potvrzuje, že tentokrát tu někdo bude bit, co říkáte, cizinko?“

„Že v nekonečném množství světů existuje asi nějaký, ve kterém bys mi asi možná natloukla. Mám ale obavu, že ani nekonečno není až tak velké.“

Znova se rozesmály. Viděly se po dlouhé době a viděly se rády.

A jejich smích unášel vítr, silný a silnější. Bral sebou lísty stromů, zvedal prach a útočil drobnými kapičkami deště z bouřkového mraku, který se kroutil a svíjel nad náhorní plošinou s níž ho spojoval silný vířící sloup hurikánu protínaného blesky.

 

Byl zpátky. 

Nevěděl, jestli se mu to líbí nebo ne. Nevěděl jaké to bude.

Rozhlédnul se.

Viděl na protější skále dvě ženy.

Pozorovaly ho.

 

 

 



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
1 2 3 4 (5) 7 7
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter