zdálo se mi o stařeně které chyběla tvář a přední půlka mozku místo nosu a úst měla jakousi škrabošku ale tam kde mají být oči zel otvor zvíci lyžařských brýlí
bez ustání něco ševelila její řeč byla jako pára zatímco moje slova bezmocně vybuchovala v tom prázdném předsálí její hlavy stejně nepotřebná jako vše co tam kdysi bylo
snad to byla nějaká dávná příbuzná snad to byla ta poslední z mých nevěst a nevěstek nejspíš to byla jen únava která si našla hůl
každopádně ten den jsem si nebyl ničím jistý a nejméně tím že se mi to opravdu zdálo
|