nepřestávají mě fascinovat popsané tváře, obličeje po čtyřicítce a dál, které v sobě nesou svůj odkaz osobnosti.
a pak vidím ty krásné obličeje starých laskavých jako moje babička, nebo audrey hepburn v sedmdesáti, které i jako stařenky vypadaly tak krásně.
a když se vyloupnou socialističtí výrobci hitů david s janečkem, kterým pro změnu osud udělal z obličejů rozsezenej polštář, a já si jen řeknu: „ty vám přeju, pánové, to jste si zasloužili,“ a pak si projdu kolem zrcadla a zděšeně zašeptám - ale proč já?!
|