Balada o konci vesmíru

Prý našli konec a dál už není nic.

Není to díra, není to skála,

bylo to na louce a hudba tam hrála,

kvetly tam růže a kolem byl klid.

A nebe bylo vysoké a slunce tam hřálo,

ta louka byla bez konce a povětří se smálo.

Tady zemřel prostor a vedle skonal čas.

Uprostřed všeho je konec vesmíru,

jak kapka inkoustu uprostřed papíru,

jak slza skanuvši z dívčiných řas.

Tady je konec a nový počátek,

tady je uprostřed a támhle nazpátek,

tady se narodil samotný klid.

Zrodil se z rosy a čistého světla

k radosti bohů a k pokoře pekla,

stvořil sám sebe protože chtěl být.

A pak ho měli a dali mu slova,

i když ho ztratili, našli ho znova...

Ale on utekl do oblačné výše,

kde čas nemá prostor a prostor nemá skrýše.

Měl strach, tak utekl, dokud měl sílu

a od těch dob hledáme konec vesmíru.