Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 27.11.
Xenie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Pravá
Autor: Max Borr (Občasný) - publikováno 8.1.2010 (02:08:25)

Pravá! Levá! Pravá! Pravá! Pauza. Rýhy dřevěného obložení hospodské místnosti se začínají ztrácet. A zas se blíží ruce zaťaté do pěstí. Prav.. Le... Prale..vá ... Pravle! Le...pra! Žádné rýhy jen rozmazaná zlatavá plocha a ohniska bolesti. Vidět hvězdičky není žádná metafora. Létají. Pomalu se vzdalovat. Zlatá se mění v bílou. Plachetnice na obzoru? Už jen tečka. A teplé moře bez tvarů. Plout a vznášet se, to jde jen vzduchem a vodou, co na tom, hlavně když teplým a beztvarým. 


Studené a ostré! Ajajáj, kamsi se vracet. 

„Tady chrápat nebudeš! Zavírám.“

Povědomý obličej. Patří postavě s kýblem v rukou. Odkapávají z něj zbytky vody. 

„Jo, jo, jo, už jdu.“

„Pojď vstávej,“ podává ruku. 

Přisunuje malé pivo: „Na probrání.“ Nabízí cigaretu. 

„Zkrátka, pokudsto do teď nezjistil, tak jsou lidi, kterejm se neodporuje... Tak a teď už to víš, tak alou dál.“

„Ale proč neodpojuje?“ pletl se jazyk o uvolněné zuby a mrazilo to v zádech.

„Hele, lidi kopou za sebe, ale tahleta ... tahleta nééé.“ Syčivý kašel nebo smích? Kašlavý smích.

„Nazdar!“ Dveře bouchly do zad.

Jít nahoru nebo dolů? Nahoru. Proč? To přijde.

Klíče v kapse napovídaly, že jít je kam. Peněženka v druhé ovšem také. Každý krok byl bolestný. Fasády se stávaly jasnější a známější. Dveře ke klíčům tedy nebudou daleko. Peněženka pevně sevřená levou rukou vyzvala k přestávce,  ne do všech dveří je třeba klíčů, aby pustily dál. Říká se tomu otevřeno. Obložení je tu tmavší.  

„Pivo? No ty vypadáš. Na, utři se aspoň.“ Voda chladí na obličeji ohniska, ta pálí a ústa syčí. Dokonalá souhra. Jak se cítí oheň ve styku s vodou? V bolesti je rozkoš.

 

-Jsou čtyři cesty, kterými se teď můžeš vydat, ale řeknu ti jen o dvou.- 

Mluví to zevnitř nebo zvenku? Se zavřenýma očima se dá těžko najít mezi nimi hranice. Nebo jsem to já? Možná, ale to bych snad věděl, takže spíš stěží. Každopádně něco ví, tak ať mluví. 

„Nespi!“ ozvalo se zpoza pípy. Otevřel oči a zadíval se na sklenici před ním.

-Tak tedy ta první cesta?- zeptal se neviděného návštěníka.

-To je cesta milosrdenství. CM 6. Je tam dvouocasý lev. Jasný?-

-Jo, je tady, koukám na něj.- 

-Jdi tam, kam jde on.-

-Kam?-

„Co tak vejráš na to pivo? Napi se radši pořádně, ať trochu přijdeš k sobě.“ Péče výčepních bývá někdy až rodičovská.

No dobře. Ještě, že jsou ty sklenice tak úzké, že jimi nemůžeme spadnout na dno. Ostatně i pohled na to dno nerad naráží. Skleněný dvouocasý lvíček měl nakročeno ke dveřím. 

Vyrazit, najít peníze, bratří se s doklady, často spolu bydlí. Zatímco se však doklady rády ukazují, tak peníze se rády proměňují. A dveře se tu zavírají samy. 

-A co ta druhá cesta?- vzpomněl si se závanem čerstvého vzduchu na ulici. 

-To je cesta mučení, ta vede zpátky dovnitř, ale od tý tě zrazuju, budeš vědět a budeš trpět.- 

-Vědět!- Neuvědomoval si v tu chvíli kolik by toho už doposud raději nevěděl. Rázně se tedy otočil a podruhé vešel.

 

Seděla tam ta dívka. Zdálo se, že na něj čeká.  

„Kdo jsi?“ zeptal se. 

„Já to vím, co ty? Ty víš kdo jsi?“

„Mám to tady napsaný.“, bouchl dlaní o kapsu, ve které měl peněženku.

„Tak to víš hovno. A víš aspoň proč jsi dostal?“

„Protože jsem se nebránil, ale vono ... bít holku ...“

„Ty jseš vopravdu blbej, dostal bys stejně i kdyby ses chtěl bránit, sedni si.“

Černý vlasy, hnědý oči, výrazná vlnka horního rtu, člověk by už špulil, nebejt toho ostrýho naléhání z očí. No jo, takový je fakt těžký bít.

„Mohl si bejt další z těch, co se tolerujou, ale já už to nechci takhle. Teda já ...to neni vo mě.“ V posledních slovech jí hlas zjihnul. Zvedl zrak, oči měla stažené, trochu se i leskly. Opilostí nebo dojetím? Rád se dojímal, tak samovolně uvěřil tomu druhému.

„Je to možná zbytečný ti to říkat, protože jseš úplně blbej ... ale zároveň krásnej.“

Zavrtěl nechápavě jemně hlavou, což jí rozesmálo.

„Prostě je tě škoda, může tady bejt vo další hovado víc, ale taky nemusí, proto si dostal. Chápeš?“

„No moc ne, ale ... tak to moc dík teda ...“ Podíval se po bundě a kalhotách, tmavé vlhké skvrny a spousta malých rudých: „Mohl jsem bejt hovado, ale teď jsem teda krásnej.“

Zvážněla.

„Nejseš moc šťastnej v životě co?“

„No tak .... jak to víš?“

„Najdi si holku, musíš nějakou mít, ale ať neni hloupá, jinak to bude ještě horší. Neboj se svýho srdce, nevzpírej se mu.“

Zadíval se na tu její vlnku.

„Hele omyl, já to nebudu. Nezkoušej to. Mě si potkal jenom proto, abych ti změnila osud. Jak vidíš, dá se měnit, ale potřebuje postrčit, na to sám nemáš, tak jsem ti to dala. Víc pro tebe udělat nemůžu. Tečka.“

Povšiml si skupinky za ní, ke které si teď sedala zpátky. Čas jít.

Cestou ke dveřím uslyšel ještě jednou její hlas: „Jo hele," natočil hlavu, "...a příště už nešahej na prdel holkám co dobře neznáš ... nebo bude zas mazec,“ samu sebe najednou rozesmála, "ale neboj už menší. Čau."

Podruhé se za ním zavíraly ty samé dveře na jeho druhé cestě ven. 


–Ty další dvě si vopravdu už můžeš nechat.- 

-Bolí?-

Po dobité tváři se mu pokřiveně rozléval spiklenecký úsměv, příliš rychle než aby mu rozuměl. 

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
Věza (Občasný) - 8.1.2010 >
Body: 4
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 8.1.2010 > přijde mi to takové zmatené... směs vět a výroků, ale marně v tom hledám, co tím chtěl autor říci.... nebo co ho přimělo, aby to napsal...
<reagovat 
 Max Borr (Občasný) - 9.1.2010 > Quotidiana> Děkuju za názor. Tak snad už to bude o krůček jasnější.
<reagovat 
Sakora (Občasný) - 8.1.2010 > Zajímavý text,
chvilkama jsem se trochu ztrácela, nejvíc tam, kde se hovorový řeči u piva o tom, jak dostal někdo přes hubu, naráz překlenou v jakési filozofické úvahy o čtyřech cestách života. Připadá mi, že je příběh autorovi jasný, ale mně jako čtenáři moc ne. Chybí mi tu nějaký lepší popis situace, s kým mluví ON na začátku? Proč ho ta dívka zmlátila? To je dost zásadní, ne? Ženské to jaksi obvykle nedělají... "aby tu nebylo další hovado..." mi jako vysvětlení fakt nestačí.
<reagovat 
 Max Borr (Občasný) - 9.1.2010 > Sakora> Díky za reakci, poslal jsem to sem jako surovinu, abych viděl, co vše z těch slov není zjevné. Přijde mi často nadbytečné říkat vše doslova, protože se tím něco důležitého ztrácí. Výsledkem ale nemá být "mlha".
<reagovat 
 Sakora (Občasný) - 10.1.2010 > Max Borr> Zdravím,
tak ty změny v textu jsou určitě k lepšímu. Jen mi pořád trochu chybí (ale je to jen můj pohled) aspoň minimální charakteristika té osoby z rozhovoru ve střední části textu, se kterou hrdina mluví. Ta krátká úderná sdělení o klíčích, peněžence a dveřích... zní zajímavě, utkví v hlavě, ale tak nějak se mi zdá, že s příběhem jako takovým   nemají nic společného.
<reagovat 
 Max Borr (Občasný) - 10.1.2010 > Sakora> Děkuju. Snažil jsem se to vyřešit grafickým odlišením dialogů, ale asi to je málo. Jinak myslím, že klíče a peněženka jsou věcmi, které člověk přicházející k sobě po bitce "znovuobjevuje" jako jedny z prvních.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter