Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 9.11.
Bohdan
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Vílí slzy
Autor: Artuditu (Občasný) - publikováno 8.1.2010 (23:43:48), v časopise 8.1.2010
Občas k nám chodí i jiné víly. Tiše zasněné. 
Je to dobře.
Zahánějí tmu, kterou nemám rád.
  ***
K večeru. Na chvíli.
Sedávají na židle kolem stolů a šeptají o životě. To se pak na ně krásně dívá.
My čapíme vždy v koutu rohu. Klidně. S němým úžasem.
Pak si jedna odskočí, kdoví kam. A to kouzlo jen třepotá ve vzduchu. Vyčkává. 
S tím se vracíme k naší práci. Kostky a vojáci. Bum a prásk upoutávají jejich pozornost. Naše oči žijí. Srdce buší. Hlasitě. Jako naše hlasy.
A ony srkají kafe a usmívají se. Nějak jinak. Smutně. Což nás uvádí do rozpaků a červenáme, váháme.
Znovu je ticho. Z toho jde však strach.
  ***
Polibek na dobrou noc a pár hezkých slov, s kterými přichází čas spánku. To jsou však ostatní maminky pryč. 
Než usnu, pochytím pár slov z rádia, co maminka zapnula v kuchyni.
Není mi z nich dobře. 
  ***
Bez tatínka je zde trochu prázdno. Chybí mi vůně jeho tabáku, a tak prohledávám šuplíky. Je tady pouze dýmka. Navíc však čistá a prázdná. Škoda. Vedle ní leží dopisy. Maminka mi je čítává, prý se má otec dobře. Vždycky mě zdraví a píše, že mne má moc rád a že je v pořádku a tak. Když se však maminky zeptám, kde je, její oči se rozpláčou. Teď se už neptám. Nechci ji smutnit. Přesto občas slýchávám pláč z jejího pokoje. 
Je mi líto, že nevím, co se děje. Chci vidět tatínka.
  ***
Dny a týdny ubíhají a víly k nám už nechodí. To hrůzyplné ticho se k nám vkradlo nastálo. Všeho je málo. Stíny se prodlužují tak brzo. Halí naše životy. Jsou všude. Ukradly světlo.
Venku také mnoho lidí není. Jen listoví, které šumí pod nohama. Dokud se nespustí déšť. Ukrývám jeden list do rukou. Na památku.
  ***
Slzy. Vílí slzy.
Pláče si do sukně.
Zhroucená na židli. 
Stojím před ní. Asi na dva metry. Žmoulám si tílko.


Poznámky k tomuto příspěvku
A.x.e.l (Občasný) - 9.1.2010 > to je pěkný...

poetické, dojemné...zatím si netroufám nijak kritizovat...vyčkej si


<reagovat 
 Artuditu (Občasný) - 9.1.2010 > A.x.e.l> vyckam :) neni treba za kazdou cenu... ten dojem je pro me asi dulezitejsi, ikdyz sem tam tu kolonku o hlubsi kritice zaskrtl.... diky za komentar :)
<reagovat 
andzi (Občasný) - 9.1.2010 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Mbonita (Občasný) - 9.1.2010 >
Body: 5
<reagovat 
Zeanddrich E. (Stálý) - 10.1.2010 >

"

 

."


Doporučil 
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 11.1.2010 > jj poetické to vystihuje asi nejlíp... líbí
<reagovat 
le.papillon (Občasný) - 18.1.2010 > Kouzelně emotivní příběh, moc hezké :o)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
slavekmiloslav (Občasný) - 4.2.2010 > dobré
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Marco rain (Občasný) - 12.8.2018 >
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter