Zprava štěstí, zleva chlad.
Nám bylo dáno spolu umírat.
Uvnitř cosi, co nedá se vyhnat,
tělo prolezlé hadem dogmat.
V extázi, v transu a v pokoře
nemáme bratra, nemáme soupeře,
jedinými přáteli - barevných kruhů šest,
ještě chvíle, dílo druhé dokonáno jest!
Posila duše do uší se line,
okolo prázdno, jen kazatel hyne,
nesmrtelný smrt zná z nás nejlépe,
kladivem sestřiným již brzy oslepne.
Bomba dvou smyslů a druhů
se smíchem i s pláčem pro mnoho důvodů,
běhá ti po zádech bratříček mráz,
znovu a znovu žadoní o provaz.
Plavme se jeskyní k našemu světu,
k světu, v němž žijeme, k světu, jenž je tu.
Zítřek je nula, dnešek je tma,
významem jazyka je slečna mrtvá.
|