cvakal (Občasný)

No ano, Germanice jsem vysvětloval, proč je fotka taková, jaká je. Co ti na tom vadí? Nakonec ti do toho nic není, je to dialog mezi mnou a Germanicou .

Samozřejmě, že "...prostě fotím co vidím a jak to cítím...co se mi líbí!" V tom s tebou naprosto souhlasím .

cvakal (Občasný)

Milé jaro, nenuť mne sahat po slovníku, abych se dozvěděl co znamená to podivné slůvko "sorry". Z mateřského prsu jsem ho nesál.

Je (tvá) škoda, že se neumíš radovat z obyčejných věcí, jako sluneční světlo a barvy.

cvakal (Občasný)

Moje portfolio by se vůbec nezměnilo, ale úroveň Totemu by´s mohl pozvednout ty svými díly, když jsi tak nespokojený .

Janahe (Občasný)

To by mě zajímalo, jestli tak pečuješ o cvakala proto, že v něm vidíš nevyužitý potenciál, nebo proto, že tě jeho fotky tak zásadně iritují. Všímáš si takto důkladně i jiných autorů?

Dívala jsem se, nevšímáš, píšeš reakce prakticky jen na Klánovický les. To je nějaká obsese, je ti odporný, ale neodolatelně tě přitahuje, nemůžeš si pomoci, že? Možná by pomohl psychiatr.

cvakal (Občasný)

Nezlob se, danuwaanalihi, ale zacal jsi na mne utocit od te doby, co jsem ti zkritizoval fotky z Egypta, nebo odkud to bylo a vyjadrujes se pouze k mym fotkam. U jinych fotek jsem tve poznamky nezaregistroval. Zkratka mam pocit, ze se ti zadna ma fotka nelibi, prestoze jsi jednu mou fotku hodnotil kladne. Rad bych znal tve nazory i na jine fotky, pak bych si mohl utvorit predstavu o tvych narocich .

Janahe mne bez rozpaku zkritizuje, kdyz se ji neco nelibi. 

Janahe (Občasný)

No to je hezké, že se snažíš z cvakala dostat vyšší výkon. Ale zdá se, že metoda "když to nejde silou, použij větší sílu" zde  nevede k cíli, nemyslíš?

Publikace jedné fotky denně mi u člověka, který je focením posedlý (a cvakal mi tak připadá), nepřijde nijak moc. A že se drží jednoho tématu? Takových fotografů je hodně, někteří jsou dokonce všeobecně uznávaní, tady jde o to, že tobě zrovna ty listy tak moc neříkají, proto ti splývají, já vidím každý jinak, klidně bych své vlastní focení omezila jen na listy.

Ty bys chtěl, aby cvakal vybral z celé série jednu fotku - no to by mě teda naštvalo. Já chci vidět všechny.

Pravda je, že mě zase příliš do vytržení nepřiváděla řada jeho fotek lesa, ale nehodnotila jsem je podle toho, kolikátý les to už je, stejně jsem vždycky posuzovala každý samostatně.

Fotek je moc obecně, s tím nic nenaděláš. Nemůžeš je schovat do trezoru, jako se schovávají diamanty, protože jich je moc a při uvolnění by prudce klesla jejich cena. Někdy skutečně stojí za to mít jednu ojedinělou fotku a neukazovat k ní žádné varianty, ale ty listy a větvičky jsou vyloženě společenský typ, je jim dobře v houfu.

Opravdu si myslíš, že ty fotky stojí za jeden bod? To se nedá brát vážně - tím se ovšem tvá kritika zcela míjí účinkem. Cvakal je přece vlídný a tvárný, již při dvěstěpadesátém sedmém upozornění na mizernou kompresi se polepšil, měl bys to zkusit nějak jinak.

Janahe (Občasný)

Taky mě napadlo srovnání s portréty, ale ono se to srovnávat nedá. Lidský mozek věnuje obrovskou část své kapacity rozpoznávání tváří, pro člověka je rozlišování ostatních lidí životně důležité, každý portrét je tedy jiný. Rozpoznávání listů důležité není, lidí, pro které je každý list osobností, je málo jako synestetiků. Většině lidí asi všechny listy splývají do jednoho, podobně jako bělochovi splývají podoby černochů, fakt, že je to list (černoch), je tak podstatný, že všechno ostatní vedle toho zaniká. Netuším, jak moc se takové rozlišování dá v dospělosti dodatečně naučit, někdo to možná dokáže, většina ne, podobně jako  Číňani po pubertě nedokáží rozlišit "l" a "r" a už se to nikdy nenaučí, zatímco jejich děti s tím nemají potíže.

Takže pokusy vysvětlovat někomu, kdo to nevidí,  čím se tvé fotky listů navzájem liší, je stejně beznadějná činnost,  jako když se snažíš vysvětlit barvoslepému rozdíly mezi barvami. Takový člověk sice pozná, že se nejedná o stejnou fotky, list má jiný tvar, jinou barvu, případně je jich víc - ale to jsou podružnosti, celkový dojem je stále stejný, nijaký, ty podrobnosti nikterak k celkovému vjemu nepřispívají. I když mohou pomoci identifikovat, kolikátá fotka to je, či jak se jmenuje (kdybys neměl názvy stále stejné), nejsou součástí celku, je otázka, jestli je vůbec fotka jako celek vnímána. V knize "Muž, který si pletl manželku s kloboukem" od Olivera Sackse je popisován člověk, který přestal být schopen rozpoznávat obličeje, i když některé lidi poznal, bylo to výsledkem vědomé dedukce: hranatá brada, vousy, pleš - to je můj bratr. Je to velice poučné čtení.