Matka Země
Byla krásná jako jaro ve kterém jsem ji našel
Životem kypěla a tančila po lukách
v noci tajemná a smělá
ve dne…
…měla kašel
Však bez vad není krásy
1.) nejdříve je třeba projít pouští
2.) a skrze husté houští musí se hrad nalézt
3.) v něm třináctou komnatu a k ní klíč, jež tvar srdce má
4.) tam na loži spatřit její krásu a tu do nejhlubších tenat musíš zanést
pavoukovi
Tak radí příručka Jak dosáhnout lásky
však já zůstávám bezradný
snad strach trochu mám
a bolest ztráty
zabraňuje mi osázet zahrady
postavit dům…
Tak vzal jsem klíč a nůž a šel jsem znovu tam dolů
kde říkají, že temná zeje sluj
však co to?
nikde špína
ani slizszký hnůj…
žádný pavouk tu přec také není
jako pokaždé…
jen komnata a v ní spí ona
jako pokaždé…
v černý hábit zahalena
chvěje se mi hlas, krev mi pění
a kdosi ve mně ptá se
pravá nebo levá?
Matka země a Dcera krásy
obtočí mou mysl svými havraními vlasy
v oceánu jejích očí plavu a nevidím břehy vtom na druhém břehu nahá dívka vstane…
pravá ruka povoluje a otevírá brány vojům něhy
v temné sluji záblesk světla plane…
Tak čas plynul a nůž byl ztracen
na první pohled nebylo se ani třeba vracet
však kdesi vzadu stále hlodá jiskra pochybnosti pavouk nebo víla?
kraj slunný pak vždy zdá se býti plný mračen
všechna záře začíná se ztrácet
a jiskra zažíhá plamen bezradnosti.
Pak aspoň na chvíli
navzdory vší té vnější kráse
místo víly vidíš pavouka
jež se na vlastních dětech pase.
|