Šedobílý kouř
cigarety
pluje oknem přes
mříže.
Na záchodech dívka
sedí,
v chodbičce
studené,
plné nedopalků.
Kouří a pluje
v duši své po
vlnách moře
jako rybář v lodce
prkenné...
celým dnem....
Síla větru povívá s
listy
za oknem s
železnými mřížemi.
Ve studené
místnosti s vysokýma stěnama,
dívka sedí
obklopena hvězdama...
jež nehnou se
A maluje myšlenkami
jak malíř ve
vedlejším pokoji jistě..
Ta dívka ztracená.
vesmírem sevřená.
Svět ji opustil
a člověk
odhodil...
V myšlenkách na
vše
a zároven na nic...
dívka co nechce víc
než nic...
studánky hluboké,
čirou vodou
zalité,ze srdce zarytě
hledí do stěn
doufaje,
že uvidí den...
co v duši cizí
,daleké,
roztaje kamení
zamrzlé.
…....dívka
co snaží se, v skrytu duše najít se,
…....jako
lev v kleci, co na měsíc neviděl
….................jako
kocour na stromě, jenž skočil a zabil se
|