|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
„Dobrý den,“ zabrblal jsem ani ne tak ze zdvořilosti. Z okolo tuctu hlav mým směrem škubla jedna. Ty zbylé zůstaly viset nad žejdlíky, které držely ruce jejich těl. Tam zřejmě promítány jim byly obrazy jejich životů, jejich osudů a všeho, co bude. Ani jednu z těch hlav příliš nepřekvapovalo, že za blánou povrchu pitiva jejich vize připomínaly vesměs rozmazané hlavy sklesle vzhlížející nahoru do svých škopků, snažíce se tam vykoukat nějaké to moudro o životě. Přestože nohama vzhůru, štamgast koukající z vně i zevnitř píva sešli se ve své beznadějnosti patrně situované na hladině moku. A i přesto, že nakonec jim dojít muselo, že hledání útěchy a rady u stejné trosky lidské je zbytečné, koukali dál, neboť vnější svět – ten, který je jinde než v tom půllitru – jim nenabízel takovou spřízněnou duši a, když se to tak vezme, ani tíživé ale úplné porozumění.
|
|
|