Ostatní si toho snad ani nevšimli. Dobře se
bavili při karetní hře v kajutě...
"Klid Bylle, za chvíli jsme doma. Běž se podívat
za ostatními, cesta ti rychleji uteče." pobízel
svého bratra Jon Rappael...
"Strýci, stalo se něco? Už by jsme přeci měli
být doma." začal znovu Erik.
"Ále, zasekl se mi kompas a trochu jsme odbočili,
ale už je to v pořádku. Za tři hodinky jsme
doma." vysvětloval strýc.
Erik šel novinu oznámit ostatním... A vzhledem
k únavě a vyčerpanosti všech z dnešního tragického
dne se uložili k alespoň částečnému spánku.
Přestože si byl každý jist, že dnešní noc
nezamhouří oka, tak za chvilku spali jako dudci.


* * *


"Vstávejte, jste tu všichni?" přiběhl do kajuty
už také unavený Jon.
"Co se děje? Už jsme doma?" otázala se rozmrzele
Olli Rappaelová.
"Připadalo mi jako bych slyšel na zádi lodi
slabý výkřik a šplouchnutí.

"Asi se ti něco zdálo, kdo by tam padal.?" namítl
nevěřícně Erik.
"Kde je Jania, kde je moje dcera?!" zhroutila
se Olli Rappaelová.


* * *


Přestože Erik, Jon i Swid opustili palubu,
Janiu už v moři nenašli.


* * *


Erik pomalu otevřel oči. Převalil se na druhý
bok a rukou nechtěně šťouchl do Georgie. Ta
rozmrzele zamžourala hnědýma očima, líně zívla
a hned na to se začala protahovat...
"Kolik je hodin?"
"Půl sedmé." špitl Erik.
"Ach," rovzpoměla se Georgie, "kdyby se nám
tak celý ten šeredný včerejší den jen zdál!"


Včerejší den je totiž zcela pochopitelně jak
se patří zmohl. Olli Rappaelová se z toho všeho
roznemohla a Nunu měla sama se sebou co dělat
aby se také nervově nezhroutila.
"Víš, přesto že byla Jania taková... no vždyť
víš, tak je mi jí hrozně líto. A o Davidovi
ani nemluvě!" řekla po delší odmlce Georgie.
"To už máme tři mrtvé!!! Co si o tom myslíš?"
"Jakto tři?" zeptala se Georgie.
"No přece ta mumie tady ve zdi." připoměl Erik
Georgii.
"Brr." otřásla se Georgie. "Hm, co si o tom
myslím? No, víš abych řekla pravdu nevím.
Nejspíš chudák David stoupl na uvolněnou skálu
a .... A Jania, víš přece jak byla roztržitá..."
"Nevím, nevím. Mohlo by to mít všechno
souvislost!" namítl uvažovačně Georgiin manžel.
"Ale mě hrozí představa, že je mezi námi vrah!
Eriku odjeďmě odsud pryč!"
"To nejde, padlo by tím podezření na nás.
A mě zajímá jak to vlastně všechno je. Jsou to
přece naši příbuzní. Georgie ničeho se neboj..
...... Když si to v hlavě všechno tak promítnu ...
napadne mě strýc Jon. Ale proč by... ."

POKRAČOVÁNÍ   PŘÍŠTĚ