Jsou dny
kdy žízeň lepí se ti na paty
až to mlaskne do ticha
kdy ztěžklé nebe
je blíž
snad nejblíže
a v nemilosrdném osvětlení zkušební kabiny
nesednou ti ani ponožky
v ty dny
jedinou tvou touhou pro bolavě rozervaná chodidla je
jen napěněný lavór
tvůj výraz
vycucnutý
z nedostatku slunečního záření
a ženšenu
přehlédnutelný jako lán
potká vás, pane
co zestárnul jste o holi
do přívětivé grimasy
čím dál víc schoulený do sebe
zeminebi blíž
ta rozvětvená mapa ve vaší tváři
jen pomalu po špičkách vypráví
až do poslední větvičky
a já jen čtu
naslouchám…
|