cvakal (Občasný) - 22.11.2009 > Jsi čarodějnice! Stále mám v příliš živé paměti nádhernou Podzimní notu, decentní, jemnou a zamyšlenou. Na scénu najednou vtrhne nějaký bičíkovec. Proč osamělý? Nepamatuji se už, jak vypadá bičíkovec a tak mi fotka evokuje jiné, rychle se pohybující tělísko, tam by mi docela i sedělo slůvko "osamělý". Nechci ale harašit.
Vystouplá léta na prknu mi připomínají vlny, zbytky barvy představují jakousi pevninu a nešťastný bičíkovec je zaháknutý na břehu, ale proud ho bere pryč. Fotka vykazuje dynamiku, názvem nás autorka směruje, naznačuje určitou osudovost. Po shlédnutí této fotky se ze mně asi stane fatalista. Veškerý boj je marný, proud osudu mě stejně strhne. Autorčina fantazie je opravdu bezbřehá, otvírá nám nové světy na minimálním prostoru, budiž za to pochválena.
Dovolil bych si jen podotknout, že autorčina myšlenka, rozumím-li ji dobře, by lépe vynikla, kdyby bičíkovce nechala více ztratit v prostoru, fotit z větší vzdálenosti, ale ne moc větší. Jen trochu. Také drápek, jímž se bičíkovec zoufale drží jistoty pevniny by mohl být více vlevo. Domnívám se, že je v kompozičně neučinném pásmu. Jak už se stalo u autorky zvykem, je to velmi zajímavá výtvarná hra.