O KAPCE

Jsem veliký snílek. Když sním, je mi krásně.

Snad i pro tyto chvíle já skládám svoje básně.

Vidím vše tak jasně, krásně a čistě,

zkus si to také a hezky bude Ti jistě.

Zavři teď své oči, ty hluboké tůně,

zavři je a soustřeď se. Ucítíš vůně

co skryty jsou hluboko v Tvém horkém srdci,

co voní tak nádherně, že hlad po lásce musí

bleskově zažehnat a zasytit touhu.

Chtěl bych Ti pomoci, moc prosím! Mohu?

O vodě psal jsem už. Vzpomínáš na to?

Voda je vzácnější, než veškeré zlato

a všechno drahé kamení, co je ukryto v zemi.

Voda- ta je nádherná a náš život mění.  

Teď na chvíli změním se v kapičku čisté vody.

Jen na malou chviličku a s proudem, co řeku zdobí

vydám se teď na cestu k mocné ženské kráse

 co stojí pod vodopádem a v tom proudu umývá se.

Jsem malá kapka vody, voňavá a svěží.

V tom proudu vody, já s ostatními běžím

těším se už na to, že té ženě krásné,

její tělo umyji, bez hany a bázně.

Ona stojí v tom proudu, je oddaná vodě,

tělo své nahé má a opravdu hodně

snaží se zachytit kapky co ji chladí,

co její nahé tělo tak přenádherně hladí.

Však pozor, já k jejímu tělu už se rychle blížím,

a do jejích hustých vlasů neúprosně mířím.

Teď dopadl jsem právě. Vlasy jí voní mátou,

cítím všechny vůně. Opíjím se tou krásou.

Pokračuji dál, kus cesty ještě zbývá,

těším se na zákoutí, co ženské tělo skrývá.

Chtěl bych protéct všude a všeho se dotknout,

svými něžnými dotyky, do ní se tak vetknout.

Stékám z vlasů pryč, dolů kolem ouška,

brzdí mě její jemné chloupky a snad i zimy troška,

co zdrsnila její kůži hladkou, voňavou a čistou,

na její krásné šíji já chtěl bych mít své místo.

Ty nejkrásnější křivky, jsem zahlédl teď právě.

Blížím už se k nim a slyším zvony v hlavě.

Běžím k nim tak rychle, jak to jenom umím,

tu plnou krásu ňader já obdivovat musím!

Miluji ty tvary, jsou nejhezčí co znám,

a teď se s nimi potěšit já příležitost nám.

Užiji si cestu, na které dotknu se té krásy,

potěším se pohledem …...ty ňadra anděl stvořil asi.

Vidím hrozny sladké na těch krásných dortech,

jejich velmi sladkou chuť já cítím teď na rtech.

Zdobí je stejně tak, jak hvězdy noční nebe,

však hvězda, ta je studená a při dotyku zebe.

Ta krása mizí v dáli, však v dohledu je další hned,

já vidím její krásný klín. Ne, nechci se už vracet zpět.

Touha umýt ten klín a brázdit jím, mě žene vpřed,

lidičky, teď zdá se mi moc krásný tento svět.

Chci se jím proplést a dotknout se břehů,

které stejně jak průplav jsou pojítkem světů.

Chtěl bych se v něm topit a poznat všechny síly,

co táhnou mě k němu blíž, k tomu vysněnému cíli.  

Však co se to děje? Já vidím jenom stín.......,

teď už je pryč nadobro, ten voňavý klín.

Ta žena si právě osuškou suší své mokré tělo,

je konec nadějí na studnici rozkoší, jsem dalek od něho.

Poutník by mi záviděl, kdyby viděl všechny ty krásy,

co skrývá ženské tělo, kudy já jsem prošel asi.

Tou chladnou kapkou vody, co brázdila Tvé tělo,

já budu každý večer. A i kdyby se mělo

jen v proudu sprchy ocitnout a smývat denní starost,

vzpomeň na tu kapku a já budu mít radost.

Vzpomeň si, jak kapka vody myje Tvoje ňadra,

jak proplouvá tím pohořím a po vrcholcích pátrá.

Vzpomeň si, jak krásně se s Tvou kůží laská,

jak bere sebou stud a bol a stačí chvíle krátká,

na to aby rozjasnil se Tvůj pohled na náš svět,

řekni mi, já umyji Tě, budu kapkou třeba hned.

Budu Tvoje kapka vody, která Ti vrací život.

Budu Tvoje voda živá, tak prosím najdi místo,

ve svém srdci velikém, kde místo je pro lásku,

pro cit a pro naději, že smím milovat tvou krásu.

Nevím, co psát víc, já řekl jsem snad dost.

Tuhle báseň psal jsem....., jen Tobě pro radost.

Je to moje vyznání, čím vlastně bych chtěl být.

Já chtěl bych být zase kapkou vody a do Tebe se vlít.........