O ŠUMĚNÍ

Bylo to někdy odpoledne, snad v neděli, nevím,

zahlédl jsem obrys tváře, v jasném světle denním.

Ta tvář se mihla před zrcadlem, na okamžik krátký,

zjevila se a zmizela stejně rychle, jak Vánoční svátky.

Tu tvář znám, často ji vídám v šálku ranní kávy,

stejně jako ranní rosu, na stéblech vonné trávy.

Vidívám ji na hladině, když na břehu řeky sedím,

když do chladné a hladké vody s otázkou v srdci hledím.

Často bývám u vody a odpovědi hledám,

na ty otázky, na které už síly skoro nemám.

Doufám, že šumění vody čiré mi z hladiny řeky

přinese odpověď na otázky, co trápí svět už věky.

Přání je to odvážné. To nemusíš mi říkat

a já si už přestanu nad vším tím děním stýskat.

Budu čekat a přitom doufat, že šum vody mi řekne,

proč když se člověk zamiluje, něco mu lásku vezme.

Svět je v tomto velmi tvrdý, nevlídný a  krutý,

jako by ani lásce nepřál, byl uvnitř prázdný, dutý……..

Nejdřív Ti dá velkou lásku, rozdá karty a jsi hráč!

Nakonec Ti vždycky zbude jenom v očích smutný pláč.

Chtěl bych tohle všechno změnit, porvat se s tím, vyhrát.

Zatím jenom sbírám síly k tomu, lásku svou si vybrat.

Šum řeky snad napoví, kde láska má se skrývá,

kam srdce mé se ubrat má, kde klid pro lásku bývá.

Možná je to blizoučko, nebo kus cesty velký.

Na to, abych porozuměl šumu pěny, řeky,

potřebuji pochopit, kde tahle řeka pramen má,

kde se vlévá do srdce, kde na duši mě hladívá.   

Tahle řeka kouzelná, má mnoho různých částí,

stejně jako v lidském srdci může být mnoho zášti.

Záleží jen na tom, kde pramen má ta zloba

dát si pozor na to, aby nepřišla sem znova.  

Proud  našeho života měl by jako řeka klidný být,

a když přijde povodeň, všechno špatné musí s sebou vzít.  

Vše se zase uklidní, pak ustálí se proud,

v koutku svojí duše čisté, můžeš zase boty zout.  

Spolehni se na ty hlasy, ať řeky, nebo srdce,

neboj se a se svým životem běž klidně ruku v ruce!

Poslouchej to šumění, co napoví Ti tiše,

kde na Tě velká láska čeká a s ní plná číše

něhy, taky rozkoší a všeho, na co čekáš,

poslouchej ať nepromeškáš, další šanci nemáš.     

Nebudu už básnit o tom, v čem sám mám trochu zmatek.

Jediné co s jistotou vím, je, že je dneska pátek.

Ostatní mé otázky snad zašumí má řeka,

ta, co zpívá o lásce a o všech krásách světa.

Stačí jenom naslouchat a těšit se z toho,

že nás, kteří milovat chcem, je stále ještě mnoho.

Snad díky nám je na světě spousta lásky, něhy,

co olemuje tuhle řeku a její klidné břehy.

Milujte se všichni s láskou a přidejte se k nám,

bez lásky je život smutný. Věřte, nelžu vám!