Už tisíc let jsem tady mezi vámi
už tisíc let vás stále provázím
jsem nevěstkou i jeptiškou a vaší paní
už tisíc roků, tisíc jar a tisíc zim.
Já hrála jsem tu v mnoha různých rolích
byla v nich láska, touha, moc i zmar
mé jméno znělo na bitevních polích
v mé duší pálí chlad a studí žár
K mým nohám padly hlavy panovníků
mne provázel vždy obdiv, smích či hněv
muž pro mne měl buď báseň nebo dýku
na moji počest prolévali krev.
Už potisícé jsem na tomhle světě
už potisícé svůj part přednáším
už zase hraju v téhle operetě
jak já jen tuhle roli nesnáším
Když minule mi bylo šestadvacet
já doufala, že už tě nepotkám
proč musí se ta scéna znovu vracet
proč nevím zas, kudy mám jít a kam
Už tisíckrát jsem hrála tuhle roli
už tisíckrát‘s mi zemřel v náručí
proč opět mne tvé rány tolik bolí
snad potisící mne to poučí
Nechci hrát už v tomhle představení
já přeji si už z kruhu vystoupit
když rozhodnu se, vím, že se to změní
že naleznu tu přetrženou nit.
Vždyť tenhle svět je našich duší hřiště
a karma není zdarma – to už víš
co nedokončíš vrátí se ti příště
však každým krokem stoupáš k cíli blíž
Tak ruším všechny smlouvy, mažu dluhy
a děkuji za skvělé angažmá
a dál jsem já svým pánem, nikdo druhý
je na vás, jak se s tím kdo porovná.
Má příští hra je pouze z mého pera
a tragédie víc se nekoná
můj dnešní výstup, to je derniéra
ten příští příběh režíruji já.
Už tisíc let je pouto mezi námi
Už tisíc let tě světem provázím
Jsem matkou tvou, tvou smrtí i tvou paní
už tisíc roků, tisíc jar a tisíc zim.
|