|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Odporně teplé počasí mi zkazilo všechny plány a já nevěděl, co dělat. Venku nebudu a doma je také dusno, řekl jsem si. Pomalu se mi vybavil obraz knihovny – uvnitř klid, ticho a hlavně chládek. Ano, tam dnes vyrazím!, pomyslel jsem si a skutečně jsem vyrazil. Jenže cesta za klidem už tak klidná nebývá. Autobus se změnil v pojízdnou saunu, navíc k prasknutí přecpanou. Řidičovi se však podobné dny zřejmě líbily, protože si tuto cestu vychutnával obzvlášť pomalou jízdou. Snad se i bavil nervozitou cestujících, já jsem mu ale radost neudělal. Tedy… nedělal do chvíle, kdy jsem na již tak ulepeném držadlu nahmatal žvýkačku. Naštěstí jsem za chvilku vystoupil. Dveře od knihovny jsem otvíral s posvátnou jemností v myšlenkách, že právě vstupuji do ráje. Ticho, chlad a příjemní, inteligentní lidé. Kdosi na druhé straně se však s klikou tolik nemazlil a prudkým trhnutím dveří mě dopravil do onoho svatostánku. Naštvaně mě minul a zmizel. Ani mi nestačil naskočit blažený úsměv, když jsem zaslechl křik jakýchsi žen na schodech. Celá knihovna tak věděla, kam pojedou na dovolenou, že pes nechce žrát a má průjem a ta detektivka je taky nic moc. Naneštěstí se začaly hádat a jejich již tak dost hlučný projev ještě zesílil. Moji představu o klidu definitivně pohřbila paní u počítače, které jsem musel zaplatit upomínky, a to mi ještě ani nebyly poslány. Na samý závěr jsem se zapotil před dalším počítačem při zjištění, že místo vyhledávání položky mažu. Pak už jsem rychle zmizel. Opět jsem stál na zastávce a smířen s nutnou cestou v sauně, když si mou pozornost získala slušně oblečená dívka. Vypadala celkem inteligentně a rozumně, v podpaží měla několik knih. Zrovna jsem se ji chystal oslovit, ale zapálila si cigaretu. Tím mě naštvala – taková pěkná a kouří… naštvala mě tak, že jsem si musel zapálit.
|
|
|