Ahoj příteli.

Jak krásně se mi píše

uprostřed mé říše,

černého spacáku nekonečna.

Kočovný poutník vlastní slasti

pokoj hranicemi a mé pěsti

a zrak tříbím v nevinnosti.

Nevinnosti svobodného srdce

Bez práce a jistot cely

Řádu, který lidi stavý

do pozoru koloritu

barevnosti cikána.

Lidem, co nemůžou nikoho mít za pána

snad smát se?

A nebo k snídani jíst banány

a k večeři chrastící kosti.