O USÍNÁNÍ

Večer když uléhám a než oddám se spánku

o tobě v duchu vždy přečtu si stránku.

V té nádherné knize, je písmo jen zlaté

stejně jak v srdci mém tvé rysy vryté.

Však nejenom večer jsi středem mé mysli.

Tak jako snílek si svůj sen vysní

tak i já ve snu jsem každou noc s tebou

v nich lásku mou k nohám dávám ti celou.

Často se dívám do tvých očí krásných,

upřímných, hlubokých, čistých a jasných.

Děkuji andělům, že ty oči znám,

však co se v nich skrývá, vím jen já sám.

Mohl bych napsat o těch očích román.

Veliký, dlouhý a krásný jak Korán.

Však lépe je mlčet, tvou krásu jen vnímat,

a ve snu jen stud ze rtů potají slíbat.

Dávám se plně té bezbřehé kráse,

že vždycky když usnu tak zase a zase

mým hostem jsi v nádherném snění

však i v tom snu já bojím se probuzení.

Miluji Tebe, tvou duši i tělo,

Tvé oči, nos, srdce, Tebe celou

se vším tím krásným co kolem krouží,

co vidí jen ti, co po Tobě touží.

Jsi jako květina, co její pyl voní

jak kytka růží, co trhal jsem vloni,

jak rozkvetlý sad v němž jabloně kvetou

co svojí  vůní včelám hlavy jen pletou.

Když v mysli Tě mám, má duše je šťastná,

jsi moje slunce, má hvězda krásná

co nade mnou svítí a mé kroky hlídá

když s láskou naší se den a noc střídá.

Jsi moje štěstí, můj smutek i žal

však nebýt Tebe nevím, kde bych teď stál.

Léčíš mou duši, mé srdce, mou mysl,

tak jako šalvěj, či med, nebo dobromysl.

Pro mě jsi všelék na bolavé srdíčko……..

jsi moje láska, můj život, mé Sluníčko……..