|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| JDiviš (Občasný) - 24.9.2009 > Janahe> Kluk z první třídy využil veškeré své schopnosti k tomu, aby uvedl druhého v omyl - pokud by paní učitelka viděla za obzor osnov, tak by kluka pochválila za snahu, a v jisté úrovni vnímání by mu musela uvěřit, protože i ona byla jednou malá. Pro zkušenost kluka by bylo lepší, ponechat ho v jeho domněnce, že paní učitelku převezl - i přes údiv celé třídy - on by se s tím samozřejmě vytahoval i dále - až jednoho krásného dne by na něj dopadlo kladivo poznání omylu, všeobecný smích a trvalá přezdívka "Táta". Tím, že jej učitelka odhalila hned, tak v něm vypěstovala nezdravou zášť a smysl pro pomstu - tento žák neustále cvičil napodobování podpisů, v pozdějším věku studoval i nauku o písmu - aby na prahu dospělosti vykonal pomstu nejen na paní učitelce, kterou napodobením písma pana ředitele propustil - ale i na polovině světa, kdy náhodou objevil několik zaručeně pravých rukopisů jednoho velmi dávno umřelého spisovatele. Dnes mu říkají "malý Táta", a nikdo si není jist svým podpisem.
(VTIP)
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|