|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Seděli jsme v obývacím pokoji a hráli Monopoly. Byl jsem ve vedení, v těsném závěsu za mnou 01. 02 s 03-, 0- a 0- bankrotovali. Hráli jsme už více než dvě a půl hodiny a začínali propadat únavě, nikdo se však nechtěl vzdát. Bylo by teď příliš hloupé nechat svůj podíl v zapomnění. 01 sedící vedle mě mi stále radila a vytýkala co dělám špatně. Udržovala se tak při vědomí. Neposlouchal jsem a raději dále přepočítával svou hromádku peněz. Měl jsem v hlavě vlastní přezdívku pro každého z nich, každý mě něčím iritoval. Kdyby přišel sadistický vrah, poklepal mi na rameno a řekl, ať se zhostím výběru, dlouho bych se nerozmýšlel. Určil bych 02-, který se chová k věcem jako k lidem a jeho osobnost nemůže v žádném případě formovat tu mou. S každou bankovkou, kterou dnes prohrál, se vytrvale loučil a nechtěl ji za žádnou cenu odevzdat novému vlastníkovi. Zaplaťpánbůh, že mu ještě dvě zbyly. O 01- jsem se již zmínil; na rozdíl od 02- je to prototyp typického pedantního konzervativce. Nesnáší, když kladu jakýkoli odpor jejím pravdám a rezolutním řešením. Dříve mi zakazovala kontakt s veškerou ženskou populací. Při příležitosti prvního porušení tohohle pravidla, jsem si našel 03-. Nyní čekáme dítě a plánujeme svatbu. 03 si velice rozumí s 02-, ač na život pohlíží značně odlišně. Je k uzoufání nesmělá a ovlivnitelná. Vůbec bych se nedivil, kdyby spolu něco měli. Nedávno jsem náhodou zaslechl, jak mu říká, že je ráda za každý nový impuls. Na 02- platí i přímočařejší metody. Je to známý záletník, podvedl 01 s nespočtem žen a kurev, pro které je označení žena krajně nevhodné. O 0- a 0- mluvit nebudu, protože mám strach ze smrti.
Venku se rozprostřela černá obloha a hustý dopravní ruch utichl. Sledoval jsem těch pět loutek ze sériové výroby jak sedí v nepohodlných pozicích na koberci, pokřikují po sobě a nebrání se zlosti. Zatočila se mi hlava a v ústech jsem pocítil zvratky.
Dávej pozor, ta televize byla poslední svého druhu - ta dýchá vlastním životem; doplňoval jsem v duchu 02- slova.
Nikdy se doopravdy nezamiluj, nebo budeš mít ze života peklo!
Miluješ mě?
Synku, už tady dlouho nebudu.
Miluješ mě?
Až zemřu, postarej se o mámu.
Ještě si o tom promluvíme!
Miluju tě.
„Hej, co je s tebou?“ žduchla do mě 01 a kývnutím hlavy poukázala na 03-, „Prohrála. Bylo jasný hned od začátku, že prohraje,“ za okny se spustil prudký liják. Kapky tvrdě narážely na parapet a omezovaly nás v soustředění na hru.
„Nemohl bys mi něco půjčit?“ zeptala se 03 posléze a na tváři jí vykvetl choulostivý úsměv.
„Půjčím ti všechno,“ odpověděl jsem a chystal se podat jí hromádku bankovek.
„Co to děláš?“ vykřikla 01 a chytila mě za ruku.
„To není dobrý nápad,“ shodli se 0 s 0-.
„Kup si raději pořádný stereo,“ doplnil 02.
„Miluju tě,“ políbila mě, když jsem před ni položil veškeré své jmění.
„To nestojí za řeč,“ pohladil jsem ji po tváři, „Co s nimi uděláš?“
„Utratí je za zbytečnosti, co jinýho,“ vložila se do rozhovoru 01. 03 se na ni utrápeně podívala. Její obličej ztuhnul.
Kristýno?“ zatřásl jsem s ní, „Kristýno!“ nereagovala. Zdála se netečná vůči okolí, hleděla do prázdna.
„Já ti dal všechno! Dal jsem ti všechno, vidíš?“ vzal jsem peníze a vyhodil je do vzduchu. Déšť ještě více zesílil. 02 vstal a v náručí ji odnesl z pokoje pryč.
„Kam jdeš? Já se pro ni obětoval!“ křičel jsem.
„Co jsem ti říkala? Ta holka je k ničemu,“ konstatovala 01 a vhodila 03- figurku zpět do krabice. Všechny ostatní poté přemístila na start.
„Chceš půjčit?“ zeptala se mě.
|
|
|