Lásko má, jsem prázdná; Věnováno kdysi jednomu J.L.
prázdná jako ulita, kterou opustil šnek
nabažil se a utek...
Šnek našel si jinou,
ulita však dýchá prázdnotou.
A tak jsem jako ta ulita
která je tak trochu ulítlá;
protože stále věří,
že si ji nějaký šnek změří.
Tak je naivní!
Mraky se začínají kupit
hromy začínají zuřit
a ta ulita,
prázdná a ulítlá,
je stále samotná a smutná,
že nemá nájemníka.
Týden mine týden,
šnek se plazí jílem.
Těší se na svou ulitu,
tak prázdnou a ulítlou.
Tam, už jenom kousek,
je jeho miláček.
Co však nevidí ten šnek,
jeho ulita je halda skořápek...
21.2.2001 |