|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Očima pátrám po okolních zdech,
zda mi nepřišly nějaké zprávy.
Útesy teras, vysoký příboj střech.
Sinusioda vlnitého plechu a za ní
- prostor zaléhání.
Vztlak drtí ampule stesku,
žene ho do špinavých trubic těla.
Stlačení pístů.
Chrlení slov.
Přihoršuje se.
Nic.
Napnutými dráty probíjejí hlasy.
Tmavé tlamy dvorků
cení řady prádla,
líže mě horkovzdušná, hutná noc.
Horečka vykosťuje, s duněním vjíždí motorizovaný spánek.
Bránit se holýma rukama?
A stále nevím, zda se dávno minulá pobřeží
vracejí v podobě lijáků.
Poruchy spojení, ano.
Za městem duří hory.
Po špičkách odchází mi sluch.
|
|
|