V morku kostí

mrzne už rosa

napříč bělmem

řady ocúnů vyrašily

a ledovou tříští

z oblačných kaluží

tápe paměť

sama a bosá

Čas opadat přišel dřív

škrábe kosa do oken

a budí ženu a dítě

srpnové slunce staženo

a topeno v párách

v bledu jež dáví

opřekot kvetou chryzantémy

ale vadne rmen

Barvy měly vyhasnout

zatím do očí

až bodá modrá a bílá

táhnou mě výš

a rozsvěcují zrcadla

díry to po sluncích

v minulých zahradách

nad nimiž už nebe tlí

Pozdravuj těch pár racků

nad jarní hladinou

jednou-li ještě

svá těla obětují

do základů starého světa

já teď chýlím se

ke změněným úběžníkům

a k těm i mraky lnou