Čtyři dny, pohádka. Vyjedu brzo, abych byl v devět na
chatě. Sice v pět ráno sem trpěl jakýmsi tělesným neladem a deprese
hučela, že jen kretén se může někam třepat
takhle brzo. Sem, to řešil
studenou sprchou.
Do Kysaku pohoda, spokojeně
pokuřuju, když hlas, že do Margecan sekyra a ať jim to prej vodpustim. „Vidíš vole, sem ti řikala“ depka zapomněla na sprchu. Bus z Margecan vodjuchal vo moc dřív
než já přijel a jízní neřád říkal, ať klušu pěšky. Na chatě sem se vocejtil vo dvanáctý,
nemírně zadýchán a spocenej jak vrata vod chlíva.
Chata zmrzlá na
kost, topim jak čert a svině depka má starost vo pitnej režim, bo nikde ani
kapka a žízeň jak trám. Přívod rozmrz v osum večer, bojler v jedenáct
a hajzl až ráno.
Jo, ráno, to už je
pohádka.
|