Pod nepřízní osudu nepřestáváš věřit

a stále se snažíš i přesto, že boj je odpískán.

Jdeš dál a další rána... Prásk !!!

Opět se topíš v bahně ponížení.

Ty se zvedáš, nehodláš ustupovat

" Jsem přeci také člověk "

Křičíš z plných plic a tajně doufáš,

že tě někdo uslyší.

Někdo? A jsi si opravdu jistý člověče,

že nečekáš, že uslyší tě jen jedna osoba?

Zas to bahno, zas beznaděj.

Ten člověk je hluchý, tak už mlč!

Ticho. Vnímáš, jak je ticho krásné.

Teď máš čas se pitvat ve svých myšlenkách,

chceš lepší budoucnost,

tak nastav hřbet, on tě rád zas někdo praští.