Mrtvá kultura

Smích z těchto ulic už je odvátý,

se smutkem vzývám zašlé poledne,

kdy Rimbaud dýchal suché pasáty

a čekal, až jej Múza posedne.

Odešla také naše dávná zář,

zhrzena smrtí žlutých slavností,

zavřela svoje děti pod žalář

a jenom splínem nás zde pohostí.

Kdo tady ohně žití rozsvítí?

Přinese Hermés dávné znamení?

Nevěřím, raději jdu pro kvítí,

snad proudy duší ještě pramení.