Své srdce zanechala jsem v Atlantidě

Kde na břehu moře jsem se procházela

Zpívala, tančila a květy zalévala

V chrámu žila

S ostatními kněžkami křišťály léčila

V dnešní době se Atlantida na povrch vynořuje

I obraz velké pyramidy s křišťálem,

Který nad čas a prostor funguje

A mimo dimenze stojí

Ukryt je však před zraky lidí

Dokud jeho čas znovu nepřijde

Za nocí vlahých na palouk

S jednorožci a vílami chodila si hrát

Do písku kreslila vzkazy andělům

Ten čas tak bezstarostný byl

Já netušila, že skončí tak záhy

A moje srdce si Atlantida ponechá

Atlantido jsi láskou mou

Již navždy

Dnes však je doba odlišná

Srdce si proto beru zpět

Ale má láska je trvalá

Kéž přijdou opět časy podobné

A budeme s jednorožci se vídat

Ta energie jejich překrásná

Bude naše duše laskat

Atlantido jsi láskou mou

Mimo čas mohu tě navštívit

Na plážích do písku usednout

Své vlasy na zem rozprostřít

Šumění moře naslouchat

Co o skály svou píseň rozehrává

Buď sbohem lásko má

Já dalším dobrodružstvím jdu vstříc

Tebe však v srdci navždy uchovám

Hudbu stříbrných zvonů v mysli si ponechám