začínám si myslet že samostatně
nezmůžu nic světabalného
můj fotřík prodělal mý věno na kurzech
-má příliš nové znalosti-
a místo známostí cos k smrtinezdolného
vzpomínám jak se bráním v borech
šupito prostor --- můj toreadore
své sudety ti lačně dávám
však nejsou na prodej --- jsou přechodem
od eu-fórií až k bolehlavám
o tom až čas rozhodne --- zdali bude
chytrý Horákleitos od z nova chlívky uklízet
a vidět rudě až na žíly zla
neb do mých útrob bude vpalovat povrchy z nebuněčné iluze
že nebudeme zatraceni vespolečně --- však jeden po druhém
a nadýmat se bude -to v každém případě-
panpsýchou Evropána Herr Normál Mac Normalovič Macho
a my to nevychytnem --- tak jako loď co čaj a kávu
dovezla do jakéhos přístavu
kde plísní v žocích plní
své vůně zprvu exotické na producentsky zcela netvorné
Oto! Nemůžeš přijít? Jsem jaksi vychrstlá…
kéž touha mi tvé brány boří až v braniboří zafouká
dvě písně smělých vichřic
ne příliš samostatná přes roztržený výstřih --- děje se
až svatá vůle volů
volky nevolky směrem vpřed
dvoukolák úpádí neustále – naposled
jsem naložená v láku pochyb
můj prostor je realitou nečasově plochý
jsem bojovná až vzdávám šířit svoje horizonty
a zužuji se v prvomájný průvod
hrdliček léta k lizu nepozvaných a spících u vod ---
nuž přátelé --- barbaři dosud nevycválaní
přeskočte moje prahy --- jak tohle znám
někomu z vás se můj dům zalíbí
a já budu opět vděkem věčná
|