|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Až zavolá mne a rozprostře svůj plášť až nabídne mi svoje rámě ze světa zmizí všechna zášť a chór bude znít zase známě.
Až potřikráte odříkám a vyslyší mě sféry vyšší rozprostře Mág svůj černý plášť a vše se změní v chvíli příští.
Až rozprostře mi k nohám plášť utkaný z nebes matkou nocí odhalí Luna svoji tvář a vše se spojí v jeden pocit.
Mág uchopí pak moji dlaň a vloží do ní kousek sklíčka. Když potříkráte odříkám... polibek vtiskne na má víčka.
|
|
|